Stála jsem tam jako cizinec,
Prahou bloudila jako jedinec.
V mary-jane; klapala svými kroky,
samotou se brodila roky.
Možná to tak chodí,
mládí před objetí,
Vana plná fialek v uších,
Sakury; růžové tváře stydlivých duší.
Starobylost v srdci si žádá radu,
Vltavu a labutí řadu,
Lucernu a Staré město,
které září široko a přesto..
že chodím v zatmění svých myšlenek,
že láska srší navenek,
že kometa do stínu padá a padá,
že já dnes to tu mám ráda..