Modlitby z míst a měst, šklebí se na mě.
Že sjíždím velký sjezd svých touh.
Po tom být jinde, než kde jsem teď.
Polapená ztrátou jako sběr seschlých jahod.
Rackové se slétají nad Vltavou. Cítím nápor emocí, v kterých jen tak existuji. Listy se ohýbají v ranním větru a sluníčko svítí skrz ně. Světle fialové kvítí v kruhu, drží své kořeny a nevzdává se léta. Mám bolavé nohy, vláčné tělo z rychlé chůze. Pouhý lesk na mých popraskaných rtech z vášnivých polibků včerejší noci se blyští. Chuť kyselé kávy v ústech. Uvnitř jako bych už dávno ležela smířená. Stejně jako Beth Marchová, z povzdálí pozorovala světy druhých. Mezitím, co se ten můj zastavil. Budoucnost nebyla nikdy v mých představách. Je to jako odliv. Pomalu to vyhasíná, ale zastavit to nelze.