Ale jo. Snaha byla. Film krásně krouží okolo tématiky soukromí v digitálním světě, snaží se prosadit svou pointu ohledně ovlivnění rodin predátorů a poukazuje na problém medializace podobných případů. Zároveň mám pocit, že spoustu postav je hlavně první dvě třetiny filmu hrozně prázdných. Co to znamená?
Oukej, ať už se interpretace tématu či pointy liší jakkoliv, nelze nevidět alespoň základní téma zmizení Anny nebo motiv poškozené rodiny predátorem. Jaké různé perspektivy na tato témata mohu mít? Budu tu nejspíš mít jak oběti, tak poškozené, tak predátory. To dává smysl a z tohoto hlediska film svým dramaturgickým vyprávěním postupuje poněkud dobře.
Problém je, že důvod, proč ty postavy reagují tak, jak reagují, je často neadresovaný a postavy tak často spíše brouzdají po povrchu plotu místo toho, aby plot vycházel z jejich vnitřního já. To má za důsledek, že spousta zvratů, leč by z hlediska perspektiv na daná témata měla fungovat, působí spíše lacině a nedůvěryhodně.
Ne nutně proto, že by se průměrný člověk v dané situaci nechoval podobně, ale proto, že nechápeme, proč by se daná postava měla v dané situaci chovat následujícím způsobem. Tento problém vnímám například u hlavní hrdinky Niny (můžeme-li ji tak nazývat). Vidíme, že je pro ni (asi) nějakým způsobem důležitá externí validace (popularita) z openingu. Následně ale při rozhovorech vnímáme, že spíše než popularita je pro ni důležité zachování vztahů (proto přeci nechce říct otci, co našla v jeho mobilu, a zároveň se okolo toho točí celá její jak romantická, tak rodinná linka).
Mám však pocit, že hlavní body obratu vůbec nereflektují její vývin (od potřeby zachování vztahů za každou cenu po osamostatnění se). Nereflektují její vývin situacemi, kdy by si musela vybírat, zkrátka nějak tak existují separovaně (často, ne vždy). Zároveň se spoustu charakterů začne opravdu projevovat až v závěrečné části filmu, kde otec odmítá přijmout odpovědnost za své činy atd., což je super, ale je to pozdě.
Film má spoustu skvělých momentů – kudla do zad Nině v podobě true crime podcastu, uvědomování si zodpovědnosti za své činy otce, práce s napětím v mnoha scénách, skvělé (ač někdy chaotické) paralelní vyprávění a výkony herců – tam záleží herec od herce. Jen bych byl radši, kdyby byla akční linka ještě více propojena s emoční a zároveň aby právě opodstatněná personalita více vyplavala na povrch. Ale vidím v tom potenciál, takže přestože bych za normálních okolností hodnotil o něco kritičtěji, rád uvidím, kam se tvůrci budou vyvíjet. Více takových projektů!
POZNÁMKA POD ČAROU: Hodí se říct, že jsem film, vzhledem k nepříznivým podmínkám, sledoval na tabletě bez sluchátek v jedoucím vlaku, čímž mohl být můj zážitek značně ovlivněn.
POZNÁMKA POD ČAROU DVĚ: Ten teal and orange grade je fakt strašný 😀