Teď jenom přežívám, den za dnem scrolluju,
vlastní stín na stěně potichu sleduju.
Žaludek křičí, nohy mě neudrží,
hladovím kvůli nim – a v krku mě škrtí.
Máma a táta? Ti nemají čas,
báječný rodiče, co ignorují můj hlas.
Práce a peníze, kariéra, spěch,
a mně doma pomalu dochází dech.
Hladovím po jídle, hladovím po lásce,
můj život visí na hodně tenký provázce.