Manchester by the Sea je typický oscarový film. Problém ale je, že moc nevím, proč by si jej měl zasloužit. Ano, lze vyzdvihnout vynikajícího Caseyho Afflecka, ale to je tak vše. Ostatní je nadprůměrné, ale nijak oslňující. Film je hodně repetitivní, až zbytečně, a stopáž by se jistě dala zkrátit pod půl hodiny. Délce filmu nenapomáhá to, že minimální vývoj postavy je brutálně natažený.
Tvůrci se vydali skvělou cestou neuplného dokončení arky hlavní postavy (nezačne být proaktivní, nevyleze z koloběhu života a z pasivity; k tomuto vývoji udělá pouze pomyslný první krok), bohužel je tento koncept na délku filmu příliš krátký. Taktéž, nevím jestli je to pouze můj problém, ale občas se střihačka Jennifer Lame rozhodla kýčovitě v dialozích stříhat na pár framů výraz nějaké osoby, který opravdu nestál za narušení chodu dané scény.
Co taktéž výrazně shodilo můj zážitek byla hudba. Jakože, byla alespoň konzistentní, ale come on… to tam opravdu nemohli střelit něco lepšího než “Sad piano no copyright youtube music”?
Ve svých tématech a v určitých scénách mně film přišel neskutečně vyspělý, zejména ze začátku u scén v nemocnici, avšak brzké odhalení pozadí postav a některé zmíněné vyjadřovací prostředky tomuto filmu těžce škodí.