Ve světě AI buď kresba. Buď píseň a buď kniha, buď duše a city, co se generovat nedají. Buď stéblo trávy, která dýchá potají a šeptá si šarvátky do větru.
Buď otiskem prstu na skle,
který nezmizí jedním tahem hadru. Buď chybou v rukopise,
kterou necháš schválně žít,
protože je pravdivější než dokonalost.
Ve světě algoritmů
buď nepravidelným pulsem,
který se nevejde do tabulek. Buď tichem mezi dvěma větami,
kde se rodí význam.
Buď slzou, která nespadne pro efekt, ale protože už nemá kam jinam jít. Buď dotykem, který nemá rozlišení ani kvalitu obrazu, jen teplo.
Buď stránkou ohnutou v rohu,
protože ses tam chtěla vrátit. Buď lidská tak, že to nepůjde zvrátit.
A když ti řeknou, že všechno už lze vytvořit, usměj se — a napiš to, po čem tvé srdce touží.