Brána mezi světem a duší,
jíž pozornosti se dostává méně,
své ostnaté výkřiky,
které ani nejhlubší ticho neuslyšelo by,
prořezává přes části svého bytí
až k povrchu,
kde v krvavý pláč proměňují se.
Tyto slzy, jež neznají zákony,
vzhůru i ke dnu putují,
do stran se šíří nezastavitelnou rychlostí
a nebylo by místa,
kam by nepronikly a nevsákly se.
Teď vládnou
a nechávají bdít.
Teď ovládají
a proto vězní,
aby bránu mohly osvobodit.