XXI. Století – Úděl

Sakra… eeehhh. Jo tohle je kompletně první báseň co tu teda hodím a zároveň je to báseň co četlo možná 30 lidí a nikdo ji neslyšel naživo. – Enjoy, i guess?

VIDÍTE CO ČLOVĚKU BOLEST PŘINÁŠÍ?
I DNES VE DVACÁTÉM PRVNÍM STOLETÍ
SPĚCH ZDE VŠUDE KOLUJE
A KDYŽ NĚKDO VYBOČÍ ŠPATNĚ S NÍM NALOŽÍ

NENÍ ZDE LÁSKA - A CITY NEPROJEVUJTE
KDO MECHANICKÝ NENÍ STROJ ŠPATNĚ MU BUDE
TI CO SE PROJEVÍ - JAK S NIMI NALOŽÍ?
ZAVŘOU JE DO LÉČEBEN

NEJHÚŘ SE TU NAKLÁDÁ S DĚTMI
ŽÁDNOU VOLNOST TU NEMAJÍ
A ABY SE ODSUD DOSTALY - LHÁT MUSÍ
BOLESTI KTERÉ SKRÝVAJÍ - UKÁZAT NESMÍ

JÁ SÁM DOBŘE VÍM
CO TY DĚTI PROŽÍVAJÍ - JSEM JEDEN Z NICH
KDYŽ UŽ JE ŽIVOT NEBAVÍ - POCHOPÍM
MĚ SAMOTNÉHO UŽ NEBAVÍ - UMŘÍT SMÍM?

VŠAK JEDNA VĚC JE JISTÁ
DŘÍV BY NÁM BYLO HŮŘ
A PŘESTO SI STĚŽUJEME
A NA SEBE BEREM NŮŽ
Tuhle báseň jsem psal na své patnácté narozeniny na izolaci (kvůli nachlazení a zánětu nikoliv chování) v psychiatrické léčebně ve Šternberku. K patnáctinám jsem tam dostal sešit a do něho tuto báseň napsal. Z něho ji také opisoval sem. Je to již skoro sedm let.