Nášlapná mina
je to opět má vina.
Zatraceně bolí —
patos bez přestávky budí.
V kůži zaháknutý dráp,
v kůži mých křivých zad.
Výdech, nádech.
Dej mi už svátek.
Přišel bez pozvání,
sedí na rameni, hrudním koši —
našeptávač zraňujících řečí.
Noc co noc,
cesty plné slz.
Prosím, nenuť mě zas
do polštáře řvát.
Svléct se ze svého těla,
vklouznout do jejího —
do toho, do kterého jsem odjakživa chtěla.
Méně zjizveného.
Méně porouchaného.