Nevyřčená realita mezi náma
nedočkavě klepe na dveře,
kdykoliv jsme spolu.
Z balíčku karet pokaždý bereš,
nikdy neprohraješ.
V hlavě mi vrtá
tvůj výraz při schytání proradné sedmy.
otazník v mé hlavě nepřestává znít:
proč jen nechceš otevřít?
Proč nechceš odemknout
vrátka ztracených okamžiků?
Je jich tolik,
už dlouho nevydrží.
Důvěrně sedíme spolu,
zlozvyky tu vždy byly
opět jsou tu s námi.
Možnosti aktu
samovolně utíkají,
dřív než rozvinou svou jedinečnou formu.
Balíček na partičku karet
mi vždy připomene
náš adorovaný pojem.
Řekni, až budeš zas brát realitu.
Oba nás totiž baví
pít ji jednorázově jako koncentrát —
o to jsme se vždycky snažili.
No jo no,
pít realitu jako koncentrát, to není jen tak.v