Cizí konverzace
nepřehlušitelný hluk,
baleríny na nohou,
čas se loudá —
rozumně, jakoby záměrně.
Jaro v nose,
holubi, větve,
v síťovce staro-nová kniha.
Na tvých zádech vyjímá se
jako dekorace ve výloze.
Znenadání —
hrajeme žolíky na Petříně.
„Zajdu tam s ním na Prvního máje?“
„Nemyslím si, že se vyslovíme.“
Odpálkuju sama sebe —
sedíc na lavičce,
dívajíc se do řeky.
Dusot přeindustrializovaného města,
tiché řinčení tramvají
nesené po vodě.
Re-kelímek v ruce,
pěna z kafe mi zůstala na nose.
Pozoruju jemné gestikulace lidí,
a zapomínám,
že tu sedím celé hodiny.
U Národního divadla —
zase jednou doufám v nás.
V oteplujícím se vzduchu
létají bílé, drobné sukničky —
lístky rozkvetlé třešně.
Lidé neurvale běží,
tramvaje na protest zvoní.
Opět dumám:
kde to mezi námi
jen sakra vězí?
(Anemoia- označení pro nostalgii po době nebo zážitku, který jsi nikdy nezažil/a)