Chtěl bych se rozpustit jak šumivá tableta
a jako voda se rozlít do světa.
Jako ptáci vidět svět shora —
tu malý palouček,
a tu obora.
Chci být jak mraky,
vznášet se nad zemí
a deštěm zavlažovat,
co se nezelení.
Jako déšť projít kůrou země,
pozdravit žížaly, krtky,
zeptat se, jak vidí svět —
světle, či temně?
Jako slunce pálit lidem kůži
a rostlinám teplo dodávat,
plout si jen tak vesmírem,
nové planety poznávat.
Jako vítr lítat mezi stromy,
cuchat dívkám vlasy —
ať chtějí nebo ne,
stejně mě nedohoní.
Být ledovcem v Arktidě,
potopit Titanic,
pomalu se rozpouštět
a tučňáky pokoušet.
Pak znova se rozpustit jak šumivá tableta,
být matičkou Zemí,
matičkou světa.