Já se houpu
jak na lodi.
Tak mi promiň
nejde stát.
Najdeš mě mezi korály
z posledního dechu básním.
Vylezly i dásně,
podívat se ze dna na svět.
Jak je krásný.
Z toho mám v břiše larvy.
Se sápu na břeh
kde po nás zbyly jen láhve.
Nechci je zabít, ty larvy
můžou být spása.
Nejsem ani věc,
natož pánem...
jsem nic.
Stejně jako ty.
Já jen prošel močálem...
má zkáza.
