Jsi alfa i omega,
jsi teplé ranní léto, ale i tmavé, mlhou protkané.
Jsi možnost i samotný rozvin.
Jsi zrnko i lahodný nápoj z něho.
Jsi prst a zároveň prsten.
Jsi slunce i měsíc,
teplo i zima,
vítr i bezvětří.
Jsi pro mě vším, ale zároveň ničím.
Jsi láska i nenávist.
Jsi úsměv i bolavý úšklebek.
Jsi ten se srdcem, i ten bez něj (ten častěji).
Jsi myšlenka i realita,
bolest či radost.
Jsi Adamem, ale i Evou,
počátkem i koncem,
vším i ničím,
absencí i přítomností.
Jsi tím, kdo utíká, i tím, od koho se utíká (to jsem měla zkusit).
Jsi mokvající ránou na duši, ale i prahobyčejným prachem na skříni.
Jsi tím, na kterého se zapomíná, ale i tím, na kterého se nikdy nezapomíná.
Jsi tím, kdo zasadí první ránu, i tím, kdo schytá tu poslední.
Jsi ten, který všechny baví, i ten, o koho nikdo nezavadí pohledem.
Jsi ten, kdo je silný, na oko nonšalantní, ale i ten, kdo doma ze spánku brečí.
Jsi ten krutý lidský tvor s drápy, ale i ten, co pohladí jemně jako nikdo jiný.
řekne mi někdo, že už stačí?