Obsession je přesně ten typ filmu, který formuje mou lásku ke kinematografii. Není pouze důkazem, že je mladý člověk s malým rozpočtem schopen natočit vynikající film, nýbrž je pro mě osobně jakýmsi symbolem naděje – naděje ve filmu, naděje v žánru hororu a naděje v tom, že natočit něco takového v ne zrovna příznivých podmínkách je zkrátka možné.
Obsession je film s téměř perfektním scénářem. Tvůrce mohl po vzoru podobných (viz. Úsměv) pouze vzít jednoduchý tažný koncept splnění přání a z průměrné reakce člověka v dané situaci ždímat z plotu co nejvíc to půjde. Curry Barker si zvolil jinou cestu. Jak sám v interview řekl, neměl potřebu hledat složitý příběh za konceptem, zaměřil se spíše na charaktery a to jak scénáristicky, tak režijně.
(SPOILEROVÁ ČÁST)
Už od začátku jsem tušil, že to bude banger. Jednoduché představení postavy, nejistota, obavy ze ztráty dobrého vztahu, strach z projevení svých citů. Co hlavní postava Bear musí udělat aby se vyvinul? Co se musí stát? Někdo mu musí ukázat, proč udržování si svých vztahů na úkor všeho ostatního není dobrý nápad. Jak toto však udělat nejlépe, nejméně kýčovitě a emočně zdrcujícně? Vezmete vše nezdravé, co v sobě charakter má, vypálíte to na milion procent a uděláte z toho partnerku daného charakteru. Pak už to do sebe začne zapadat.
Necháte Beara dělat jedno špatné rozhodnutí za druhým, pak však přijde krize, druhý plot point, čas na to, aby se charakter svým rozhodnutím buď nechal stáhnout do pekla a nebo se vyvinul do zdravé verze sama sebe… “Kill me… please… she is asleep.” “Is it so bad to be with me? Did you ever really love me?” Až z toho mrazí! Tenhle dramaturgický diamant ještě zabalte do úžasného režijního kabátku plného absolutního hororu, místy černého humoru, úžasných výkonů a kamery, která vás ani na vteřinu nenechá vydechnout (kompozice “osamocené” postavy, prakticky statická kamera, popř. velice jemné nájezdy.) a dostanete Obsession.
Poznámka pod čarou – do rohu se před spaním budu ještě nějakou dobu po shlédnutí dívat. Mluvím zde o vynikajícím příběhu, ale takovou husí kůži jsem již dlouho nezažil…
Kdybych si zlomením vrbových proutků mohl nechat splnit jednu věc, bylo by to více filmů, které nespoléhají jen na hravý koncept, ale zato pracují více s charaktery, dramaturgií a kulturním přesahem určité problematiky (přehnaná závislost ve vztahu, parasociální vztahy a obsese láskou).