Salvějí omámená byla,
v zahradách tiše snila,
křídla víl jí cestu ukázala,
aby v klidu do ticha se skryla.
✰
Slova tvá už slyšet nechtěla,
pravda v srdci dávno ztichla,
její duše v šeru rozkvetla,
a v mlhách světla se utišila.
✰
Oprátka se v prstech třpytila,
nezbyla bolest, spíš jen brána,
s úsměvem k nebi hleděla,
kde věčnost tiše rozestlána.
✰
Poslední slza v jiskru spadla,
v proudu hvězd se rozplynula,
duše v náruč světla padla,
a v míru věčném spočinula.
✰