–

Beránek, zraněné děťátko,

Které snímá hříchy světa,

V očích jiskra, zažila krutost

Aniž by toho byla vědoma 

Její odraz v očích připomíná

Všechno to, co musela poznat.

Jaká to osamělá duše mezi osamělejšími

Sahá mi na duši, jako pohlazení.

Stojím mezi futry, půjdu ven či dovnitř,

To se ptám sebe, jeho i tebe,

Nevím kde začíná jeho mysl a kde má končí,

Jaké to osamělé duše zbavené, bez perutí.

Klec otevřená, tělo tančí,

V leže baletka, její kroky po laně

Nohy zbavené otěží, protože jsou moc těžké 

Cesta daleko vede, ona leží v listí, hledá své otěže

Plíží se za úsvitu, hledaje západ

Tvé oči pouze pozorujíc.