Probouzí mě světlo tmy
hlučné to ticho spícího města
hlavně doufám že se mi nezdá
znova vzpomínka kde jsme my
Zase se hádá touha s rozumem
co když znova nebudem
co když už, nebo snad ještě, nejsme?
Celé dny naslouchám srdci
až dokud nepřijde noc
nad myslí mozek přebere moc
srdce přestává tlouci
jen ze zvyku se klepe
V tichu nejtišším
ve změti myšlenek doufám že uslyším
tvůj hlas a tvé písně
v nejtemnější tmě
doufám že se rozzáří
ledově šedivé oči
uklidní mě
a zas budu jednou spát
Nádherné <3 Miluju oxymoron :DD