nevyřčená realita mezi náma
klepe nedočkavě na dveře,
kdykoli kdyz jsme spolu
z balíčku karet nezbedně bereš,
nikdy ale neprohraješ.
V hlavě se mi uvrtává
tvůj výraz při vytažení sedmy.
co za otazník v mém svědomí nepřestává hlodat:
proč mi nechceš otevřít?
proč neodemknout vrátka ztracených okamžiků?
Je jich tolik, už toho moc nevydrží.
důvěrně teď tady,
zlozvyky tu sedí s námi.
Možnosti aktu utíkají dříve, než svůj potenciál rozvinou.
Balíček karet mi připomíná náš oblíbený pojem.
p.s:
řekni až zas budeš brát realitu. Oba nás ji totiž baví pít jako koncentrát.
(vždycky jsem si to alespoň myslela)
