Co je pro tebe pojem milovat?
Je to cit, nebo jen slovo, co se bojíš pojmenovat?
Je to držet se za ruce, nebo nebát se je pustit dál?
Je to zůstat, když už dávno v sobě balíš a chceš jít pryč, kam dál?
Je to klid, nebo chaos, co tě v noci budí ze spaní?
Je to jistota, nebo čekání, že bolest zase přijde bez ptaní?
Je to „jsi dost“, nebo „změň se, ať tě můžu mít“?
Je to přijetí beze zbytku, nebo obchod, co se musí zaplatit?
Je to říct „miluju tě“, nebo jen neumět odejít včas?
Je to mlčet vedle někoho, nebo křičet uvnitř celý čas?
Je to dát srdce na stůl, nebo ho schovat do kapsy?
Je to důvěra bez záruky, nebo strach, že zas něco praskne?
Je to pocit, co tě léčí, nebo jen hezky zabalený jed?
Je to domov v cizím náručí, nebo další útěk před sebou zpět?
Je to slovo, co zahřeje, nebo zbraň, co řeže víc než nůž?
Je to něco, co se učíš celý život, nebo něco, co nikdy neuhlídáš už?
A když se ptáš mě – co je pro mě milovat?
Není to odpověď, je to bolest, co se mě pořád dokola ptá.
Protože možná milovat je silné slovo, které ještě neznám,
a možná je to jen otázka,
na kterou se neodpovídá,
jen se s ní žije dál.