Veškerou potřebnou pravdu
nacházím v hřejivém šálku
vonícím čerstve namletou
kávou temně černou
s chutí tak jemnou
až její čajovost hladí po duši
hřeje až mráz běhá po zádech
já poklidně usrkávám
a cítím se být doma
Na dně tenká vrstva
jež si sedla
jako Jsme si sedli spolu
láska nás vynesla do nebe
již není cesty dolů
a jsme tak daleko
Proto se nechávám
hladit a hřát kafem
s pohledem do prázdného hrnku
na tebe myslívám
až znova se potkáme
zas o kus výš se vznesem
