Roznášela noviny, běhala po poli, četla v aleji svá tajná přání a byla šťastná. Zapomněla co je to signál a hodiny, nosila sukni s puntíky, poslouchala kazety a hluk na ulici při otevřeném okně dokořán. Volavky se kroužily nad bílými vlčími máky, mezi kterými se opatrně plížila k rybníku, kde mohla svá chodidla namočit. Po boku s éterickou vílou, s porozuměním a hloubce jejich platonického vztahu. Posílala dopisy, které nastříkala svou oblíbenou vůní, zatuchlina chaloupky ji zůstala ve vlasech a už se nikdy nechtěla vrátit do světa se signálem.
Léto, kdy jsem zapomněla, že před dospělostí neuteču.