Až zas lehnu si do vany.
A v mé hlavě z vašich, pardon, chci říct tvých
Úst zazní Keplerovy zákony.
Přejde mě veškerý smích.
Budu se hřát v horké páře a chladnoucí pěně.
Budu vzpomínat že jsem pro tebe ta holka co si po těle čmárá.
Budu manifestovat aby došlo k změně.
A pak vylezu a vše se rozplyne jako ta pára.
Nohy se mi kvůli skoku tlaku podlomí.
Dlaždice se mi otlačí na kolena.
Zase se mi vybavíš ty, ale zarazí to svědomí.
Kdo by byl čekal že mě tak tvoje bytí poznamená.
Tak to zkusím znova, vstávám z dlaždic.
Mám v sobě otřesný pocit, že jsem fakt nanic.
Když chci ti vzít i to co nemáš.