Jsem ticho ve větě, která končí tečkou,
stékám ráno po skle tvých očí
a ty říkáš, že ticho máš ráda.
To ticho, které voní po půlnoci
a pálí jak cigareta mezi rty.
Občas zhasíná.
Jsem ticho, které klopýtá po ranním šeru,
skládá z útržků včerejší den
a ty říkáš, že máš ráda
to ticho, které svítí v tvých pohledech.
To ticho, které bolí i hladí zároveň,
které chutná jak nebe ve výškách střech.
Jsem ticho, které usíná v kávě a v dechu svíček.
Jsem ticho, které sedá na prázdná místa
a ty stále říkáš, že ticho máš ráda,
že se v něm dá konečně volně dýchat.
Tak poslouchej, nebudu lhát –
já budu dál ticho… poslouchej.