Poezie není v knihách.
Leží na chodníku mezi nedopalky
a čeká, až ji někdo zvedne.
Šeptá ve zvuku vlaků, v prasklinách asfaltu,
v dechu holky, co usnula po sexu
s hlavou opřenou o cizí hruď.
Flirtuje s každým, kdo ji chce,
ale nikomu nepatří.
Je to rozmilovaná děvka.
Nedopitý pivo.
Použitej prezervativ.
Není to vznešená dáma v krajkových rukavicích.
Spíš toulavej pes,
co se na chvíli zastaví,
jen aby ti olízl ruku,
než zas zmizí v temné ulici.
Poezie je ze ztracených duší,
co píšou na stěny záchodků
poslední věci,
co v sobě maj.
Tak jí podržíš dveře,
půjčíš jí oheň
a necháš ji odejít—
protože poezie je vždycky pryč,
ještě než ji stihneš
opravdu chytit za ruku.