Láska je zboží v akci,
dvě za cenu tří ran,
s leskem z reklamy na něhu,
co ve tmě bledne do stran.
Dřív sem věřil na osud,
na hvězdy, na navždy a navracení,
pak sem pár z nich svlíknul z kůže
a zjistil, že zázrak je jen do svítání.
Romantika voní po laciným parfému,
co se lepí na krku jak závazek,
co nechceš,
a když říkají očima “zůstaň”,
vydechnu kouř a řeknu “ne ještě”.
Naučil sem se, že sliby sou měkký,
měkčí než těla ve dvě ráno,
a srdce je sice sval,
ale kurva špatně trénovaný na ráno.
Ženy?
Nejhezčí téma s nejhorším závěrem.
Začíná to novým veršem,
končí tichým pohřbem.
Věřil sem na doživotní věty,
místo toho mám sbírku epizod.
Každá krásná, dokud nepromluvila,
Pak z poezie byl šum a rozchod.
Láska neumřela,
Jenom zhubla, zhrubla a začala chlastat.
Když ji potkám,
přikývneme na sebe.
“Jo, taky tě něco sežralo.”
A jdem dál,
nenávratně spát.
Žiju bez iluzí,
a světe div se, mi to sedí.
Aspoň mě už nikdo nezlomí,
Protože zlomený věci se vyhodí.
A kdybych měl ještě milovat,
tak tiše,
bez velkých slov,
bez svatebních dohod.
Jako když si v noci naliješ
a víš, že ráno budeš litovat,
ale stejně se opiješ.