Stará kytara opřená o zeď,
Zaprášená, netknutá časem,
Kdy hrával majitel, oslovoval lidi jazzem,
Však ta kytara kdysi hrála, chtěla splnit jeho sen.
Starý bar v uličce, zatuchlý dobou,
Prošlo tolik tváří okolo, které netušili, co je vedle nich,
Starý mládenec, stejný jako já, netušil,
Že jednoho dne bude sedět za vitrínou
A prohlížet němé tváře spěchající za nedosažitelným cílem.
Jazz hrál a miloval
Nedával naděje, ani zármutky,
Neplánoval čas a žil svým životem
Jako vteřinové ručičky kyvadlových hodin,
I jeho čas skončil,
Možná někomu budou tak blízké, že je natočí.
Čas a sen, všeho nedostatek,
Ženou se bez tváře, kupředu, aby vyšlo na ně,
Ubohý uštvaný tvor, který nakonec nic nenalézá,
Hledaje náděj, aby přežil další noc.
8.1.26