2022
tak napů cesty jsme se potkali,
zářili jsme si navzájem,
pár bloků, té nezničitelné krásy,
a po nocích, v jeho svetru, mě tahá
všude možně, nahoru, dolů,
po červenajícím nebi, nejtemnějších loukách.
že ani jeden jsme nechápali, dětsky,
jak nám noc mohla být tak dlouhá,
když teď ji postraší pár flašek a modrá světélka
na tvém stropě
blikají mi
obrazy naší společné budoucnosti
puzzle co do sebe strachem nezapadají.
říkej jim láska
2023
bolestivě to skončilo,
ve stejné ulici už nejsme stejní,
děláš nevidomého, že to tam prej nikdy nebylo
teď už vím, že to bylo jasný
svítilo to a blikalo,
jako zákaz vstupu to na mě křičelo,
a ublížit jsi dokázal skvěle,
lépe než kdy já sobě.
bylo to celý jen stav, ve kterých ty umíš chodit,
jak hloupě se cítím, že jsem ti dovolila na mě jen promluvit.
2025
k dospělosti trochu strasti
a to, že jsem tě potkala, není už topic mých básní
díky bohu, ale tak naposledy,
když už jsi byl ten první
a věř, že mě ta slova pálí jako peklo
musím ti vzdát hold, že když do sebe narazíme
je to obousečné, ti to bliká stejně
stejně jako mně.
vidíme se, ... podobně
ale tak plus mínus dioptrie jsme se jednou znali
tak kdybych ti měla položit poslední otázku,
jasně, že budu citovat ewu farnou:
tak měls mě vůbec rád?
