Učila jsem se běhat,
abych měla dobrou kondici.
Ne abych utíkala před muži,
muži se špatnými úmysly.
Před těmi,
kteří myslí na věci,
které se nesmí.
Je těžké nebýt lovná zvěř ,
když ji ze mě dělá každý.
Že prý flirtuju,
směju se a laškuju.
To je automatická pozvánka,
pozvánka mezi moje nohy.
Pocit bezmoci,
když se tě dotýkají,
jako bys byla lovná zvěř.
Koukají na tebe,
prohlíží si tě
od hlavy až k patě,
od hlavy až k patě,
OD HLAVY AŽ K PATĚ.
Vidíš ty pohledy,
cítíš je,
jako by ti dávali najevo,
že jsi lovná zvěř.
Bez hlasu
a názoru.
Říkají ti co by s tebou dělali,
kdyby jste byli sami.
A ty si říkáš
PROČ?
Proč ze mě děláte lovnou zvěř.
,,Zapomeň na to,
hoď to za hlavu a vyser se na to.’’
Říká každý druhý,
jako by to bylo něco,
co nestojí za zmínku.