Kdyby to dnes skončilo,
jen bych se pousmál.
dopil poslední panák,
zhasl světlo
a nechal ticho dělat, co umí.
Ne proto, že bych chtěl odejít,
ale protože už není čeho litovat.
Žil jsem po svým.
Bez plánů, bez jistot,
s pár chybama, který bolely,
a s pár chvílema, který za to stály.
Nesnáším dokonalost.
Nikdy jsem o ní nestál.
Byl jsem jen chlap,
co občas miloval špatně
a občas ztratil správně.
Pár lidí sem zranil,
pár mě zlomilo,
a pár jich přesto zůstalo.
To jsou ti, kvůli kterým
se ráno ještě stávalo.
Psal jsem, když jsem neměl s kým mluvit.
Pil, když ticho bylo moc nahlas.
Kouřil, abych měl aspoň něco,
co pomalu mizí jako já.
A přesto,
nelituju ničeho.
Každej pád měl svůj smysl.
Každá rána se dala přejít,
když sem se naučil psát včas.
Kdyby teď přišel konec,
nechci lítost ani slzy.
Jen nechat trochu kouře,
pár slov,
a prázdnou sklenku na stole.
Protože jsem žil po svým.
a i když to občas bolelo,
bylo to kurva pravý.