Jsem Mia, je mi sedm. Mám skvělého kamaráda. Říká, že bydlel v našem domě, se spoustou dalších dětí.
Nevím, kde teď bydlí. Říká, že s námi, ale to není pravda. O tom bych musela něco vědět. Je u nás často, ale nebydlí tu, nemá tu přece postel ani hračky a mamce se vyhýbá.
„Mami Pedro je tu, než se stihnu otočit, někam se schoval.“
„A že ho nikdy nevidím Mio“ usmívá se maminka. Jde sušit česnek, vyvázat ho na půdu.
Za spodním trámem něco vyčuhuje, srdce se zastaví. „Mami, je tu Pedro“ vytahuji z poza trámu malou dětskou kostřičku.