Řekli mi,
že kluci nebrečí.
Tak jsem to spolkl.
Všechno.
Slzy. Křik. Pravdu.
Nosím je v sobě jako závaží,
co mě táhne pod hladinu
pokaždé, když se snažím
být lehký.
Usmívám se,
když se ptáš, jak mi je.
Smích je bezpečnější než
„Nevím, jestli to zvládnu.“
Nikdo nečte kluky,
co mlčí.
Ale já nejsem prázdný.
Já jen nevím,
jestli bys unesl to,
co je ve mně.