Padá tma a ty padáš do ní
Podej mi ruku
Dovol mi tě províst
Znám to tu
Se mnou nemusíš se bát
Klidně ty slzy pusť
Tady neplatí pravidla slušnýho chování
Dělej, co musíš, abys to unesla
Nesbírej ty střepy
Pořežeš si ruce
Já vim, že máš jizvy
Vim, že nevíš jak brečet
Vim, že nevíš čemu věřit
Komu se svěřit
Ruce omotaný kolem těla, zamotaný
Myšlenky, až moc
Až moc brzo, až moc rychle
Vim, že sis ničila tělo
V pouhý snaze přežít
Neni to tu zas tak hnusný
Když si zvykneš
Když se v tom najdeš
Špinavý podlahy a prach na policích
Kdo definoval lidskou cenu?
V čem se udává?
Věk, pozice, předurčení?
Vim, že chceš domů
Ale kde je domov?
Čtyři stěny
Postel, ze který po nocích počítáš hvězdy?
Ve který se klepeš strachy
Že to zítra přijde zas
Třeba poteče krev, a třeba jen mírně zvýší hlas
Vim, že okolnosti pravdy tě naučily lhát