Úvod
Na začátku roku 2024 jsem dostal takový nápad. Není nic neobvyklého, že se v rámci zájmu dnešní studenti fotografie rádi zkoušejí starší techniky, kterými může být focení na film. To se jim pak zpravidla hrozně nepovede, výsledky tak maximálně hodí na Instagram a špatné negativy ospravedlní artovostí či retro feelem. Zjistil jsem, že praděda byl kronikářem města Bohumín a doma ve skříni leží jeho stará dvouoká zrcadlovka Flexaret. Tak jsem si na školní výlet do svého rodného velkoměsta – Ostravy, vzal plně mechanický foťák s filmem. Tehdy jsem samozřejmě nevlastnil ani vývojnici (nádobu pro vyvolávání filmů), natožpak skener. Naštěstí to vše byl můj učitel fotografie ochoten poskytnout. Vzpomínám si, jak jsem byl ze svého prvního filmu nadšený. Skončila však moje filmová cesta u tohoto? Ti co mě znají víc, již ví, že se to, řekněme, mírně zvrtlo.
Na všechny fotografické práce, které si vyloženě nevyžadují digitál nyní používám film. Úkoly do ateliéru fotografie, kamery, osobní projekty, placené zakázky, zkrátka jsem tomu propadl. Dnes se nacházím ve stavu, kdy když potřebuju do druhého dne nafotit jakýsi úkol, odpoledne cestou ze školy téma nafotím na film, v podvečer vyvolám a před spaním naskenuji. Můj volný čas se skládá z poloviny prakticky jen z analogové fotografie a objevování jejího kouzla. Tuto nemoc ochotně předávám na všechny okolo sebe a v rámci společenské etiky je násilím nutím, aby prohledali babiččinu škříň, našli jakýsi polofunkční skvost a následně nafotili film, který jim s otevřenou náručí vyvolám. Důvodů, proč se zajímám o analogovou fotku, je však vícero.
V případě, že se nacházíte v pozici na začátku zmiňovaného fotografa, v tomto článku najdete nejen návod, jak si vybrat, nafotit a vyvolat svůj první film, ale také spoustu užitečných rad a můj filozofický pohled na celou věc. Tak to abychom se na to vrhli…
pozn. Tento článek slouží pro absolutní začátečníky, popisuje spoustu věcí velice stručně a nezabíhá do detailů.
Proč analog
Vzhledem k úvodu by bylo asi dobré popsat, z jakého důvodu jsem se vůbec začal analogu tak intenzivně věnovat. Když fotíte s digitální bezzrcadlovkou, jakou jsem v tu chvíli využíval já, zrovna dvakrát se neudřete. Ono vlastně by se dalo říct, že vám vzniká úplně nová forma umění, a to umění vybírání tisíce fotek, které jste vyfotili. Běžná praxe takového fotografa vypadá asi následovně: něco vidím, vytáhnu foťák, preventivně tam nacvakám třicet fotek, z každého úhlu asi pět, a pak se vrhnu na vybírání, nekonečně krát delší, než jakékoliv zamyšlení se nad významem fotografie. Vlastně by na tom ani nebylo nic až tak špatného, já sice nepovažuji tento proces za zrovna dvakrát kreativní, ale sám o sobě by mi ani tolik nevadil. Důsledkem tohoto procesu je však to, že vznikají fotografie, které označuji termínem “v pohodě”. Co si pod tím představit? Určitě jste v životě viděli spoustu fotografií, které za sebou měly alespoň náznak kompozice a technicky nic úplně nepostrádaly, ale že byste si je chtěli nechat vytisknout a pověsit do pokoje, tak to ne. Zkrátka těm fotkám něco chybí.
Možná pointa, příběh, pocit, zamyšlení nebo estetická hodnota? Já to nevím. Taky si nemyslím, že se tento problém vyřeší pouze tím, že začnete fotit na film. Ale pouze si představte tohle: koupíte si film za 200 korun, na který můžete vyfotit 15 fotek. Máte pouze 15 pokusů vydat ze sebe to nejlepší. Do toho film ještě musíte vyvolat a naskenovat, což je další útrata, nebo velký kus práce. Pokud zrovna nejste jedním z nejbohatších lidí na světě, co neví, co se svým časem, budete si dávat sakra pozor, aby každá jedna fotografie byla perfektní. Budete najednou uvažovat úplně jinak, protože už to není pouze jeden z tisíce souborů, ze kterých budete vybírat těch pár nejlepších. Pokud se tedy snažíte ve fotografii zlepšit, film vám v tom určitě může dopomoci.
Dále stojí za zmínku, že pokud nejste již zmíněný milionář, budete nejspíše využívat film černobílý. Je levnější a můžete si jej snadněji vyvolat doma. Proč je tento fakt tak důležitý? Když fotíte barevně, objekty ve scéně se vám krásně oddělují barvami. U černobílé vám od sebe objekty odděluje pouze světlo a kompozice. Tento fakt mám tendenci nadměrně zmiňovat, jelikož právě fotografie na černobílý film kompletně změnila můj pohled na roli světla ve fotografii. Z pouze dalšího využitelného prvku se stala prakticky hlavní věc, na níž se při focení zaměřuji. Dále se naučíte o mnoho pracovat s věcmi, jako je kontrast, či dynamický rozsah.
Důležité je taktéž to, že vás analogová fotografie a její proces přiblíží k jádru fotografie mnohem více, než fotografie digitální. Analogová fotografie je totiž mnohem více náchylná na různé potíže, co se například týče expozice, či dynamického rozsahu a člověk musí rozumět chemikáliím a samotnému filmu mnohem více, než tomu je u digitální fotografie.
Tento důvod se mi vyjevil až v posledních měsících, nyní je však pro mě možná ještě důležitější než výše zmíněné. S příchodem umělé inteligence bude velice těžké rozeznat, zda-li dílo umělec nechal vygenerovat, či jej opravdu vytvořil, v našem případě nafotil. Hádejte kdo však má fyzický důkaz o své práci v podobě negativu?
Posledně bych zmínil asi to nejdůležitější. Mě to prostě baví. Od vybírání filmu a foťáků, přes focení, přes vyvolávání až k jisté formě sebeubližování si prostřednictvím zkoumání toho, co jednotlivé sloučeniny dělají ve vývojce (chci si v budoucnu míchat svou vlastní) nebo prozkoumávání temných zákoutí senzitometrické křivky. Není to však pouze nějaký asociální koníček. Rád si užívám společné vyvolávání filmů. Před tím, než totiž odkryjete víko vývojnice přichází jistá vlna adrenalinu, jelikož do té doby nevíte, zda-li film nebude prázdný, i proto si svých analogových fotek vážím mnohem více, než těch digitálních.
Výběr fotoaparátu
Jestli jsem tě přesvědčil, či jsi již nad analogem uvažoval, jistě ses jako první začal zajímat o to, jaký fotoaparát použít. Druhů analogové techniky je celá řada, přeci jenom se vyvíjela více než sto let. Co bych tedy doporučil já? Nekupovat. Může to znít divně, ale zamyslete se. Analogové foťáky fungovaly přes sto let jako hlavní prostředek zachycování (nejen) vzpomínek, není tedy divu, že měl doma nějaký skoro každý. Zkuste se poptat rodičů, prarodičů, tetiček babiček a kamarádů, či zapátrat na půdě. Jsem si jist, že budete schopni najít nějaký alespoň polo-funkční klenot.
Pokud byste měli obrovskou smůlu, můžete se tedy uchýlit k nakupování. Nové fotoaparáty na film se dnes již prakticky nevyrábějí. Nezoufejte však! Neříkají mi aukro baron jen tak pro nic za nic. Mám sám s kupováním přes Aukro veliké zkušenosti a nějak tak jsem si odvodil, co doporučit. (Můžete použít i jiné online bazary, s těmi však nemám moc dobrou zkušenost.) Rozhodně se ze začátku nepouštějte do žádných extra drahých perel. Bohatě postačí levná, opět polofunkční, stará sovětská technika. Sice ji v případě zájmu pravděpodobně budete muset vyměnit za něco lepšího, zato je však neuvěřitelně levná a dobře se na ní učí základní principy analogové fotografie. Obecně si tedy doporučuji sehnat fotoaparáty značky Praktica popřípadě Zenit. Jedná se o prakticky plně mechanické stroje, které sice zlobí, ale (sem tam i) fotí. A ta cena – v případě dobrého nálezu za foťák zaplatíte pětikilo. Zanechám zde pár tipů pro první koupi: 1) Ujistěte se, že fotoaparát přichází s objektivem 2) Kontaktujte prodejce a ptejte se, zda-li foťák funguje a kdy jej naposledy použil. Nezřídka narazíte na nabídky s plně nefunkční technikou.
pozn. fotoaparát můžete vybírat ještě podle chtěného formátu filmu, o tom později v sekci výběr filmu
Jak jsem zmínil, filmová fotografie zde je již přes sto let. Poslední vyvíjené foťáky tak často disponovaly autofokusem, zabudovaným měřičem expozice a některé dokonce displejem. Z praktických důvodů však nedoporučuji tyto stroje používat. Jestli si chcete osahat mechanickou techniku nebo něčemu přiučit, plně automatický fotoaparát vám bude úplně k ničemu. Pokud se i tak rozhodnete nějaký použít, myslete na to, že se na jeho použití nemusí vztahovat předchozí body.
Důležité je si zapamatovat, že každý fotoaparát je jiný a funguje trochu jinak. Při jeho pořízení je vždy třeba si minimálně zjistit, jak se navíjí a odvíjí film, to se liší s každým modelem. Samozřejmě metoda pokus omyl je taktéž cesta, avšak se pak člověk nesmí divit, když mu na tom pohoří několik filmů a stovek korun.
Výběr filmu
Film se vyrábí a historicky vyráběl v mnoha různých formátech. Pokud s analogovou fotografií začínáte, budou vás pravděpodobně zajímat pouze dva formáty: kinofilm a tzv. svitkový film. Kinofilm, jak již název napovídá, pochází z dob točení filmů… no na film a mají tedy stejnou šířku a to 35 mm (ekvivalent k velikosti full frame senzoru). Při standardních kouscích dostanete z jedné kazety 24 nebo 36 snímků (kazeta – kovová či plastová forma cívky, na níž je film namotán tak, aby nebyl osvětlen). Oproti tomu svitkový film je větší, jeho šířka činí 60 mm, má tedy větší “rozlišení” (film nemá vyloženě rozlišení, jelikož se neskládá z pixelů, detailů však ze svitkového filmu získáte více, jelikož jeho plocha je větší). Na svitkový film se vleze pouze 12 fotek (popř. na základě konkrétního formátu 9-16 fotek). Fotoaparáty, do nichž se používá svitkový film se nazývají středoformátové. Jaký formát si vybrat? Záleží na vašich nárocích, četnosti focení, avšak i financích. Na svitkový film se vejde méně fotografií, přesto je jeho cena prakticky totožná s kinofilmem, na jednu fotku je tedy dražší. Na kinofilm se vejde více fotek, jsou však méně kvalitní než v případě středoformátu. Fotografie na svitek se obecně považuje za pokročilejší, jelikož si kvůli jejím vlastnostem musíte dát na každé fotce mnohem více záležet.
Dále bych rozdělil filmy na černobílé a barevné. Barevný film je dražší než černobílý, nedá se snadno vyvolat, musíte jej tedy zaslat na dedikovaná místa. Zároveň však poskytuje velkou kreativní volbu v preprodukci. Existuje mnoho barevných filmů a každý má trochu jiné barevné vlastnosti, můžete si tedy film vybrat podle tématu, které zrovna fotíte. Pokud hodláte fotit na barevný film poprvé, doporučuji vám filmy značky Kodak, konkrétně pak Kodak Gold, Kodak Color Plus, či Kodak Ultramax. Tyto filmy jsou nejlevnější a zároveň podávají konzistentní výsledky.
Černobílé filmy jsou pro mě mnohem zajímavější, jelikož si je můžete zpracovat doma a zároveň je používám mnohem více. Černobílý film je taktéž výrazně levnější. Zde máte prakticky jasnou volbu. Fomapan. Jedná se o značku s dlouhou historií sahající až do roku 1919. Jedná se o firmu českou, kdy spojením už tak levného filmu a nízkých nákladů na dopravu, tvoří ten nejlevnější film u nás! To neznamená, že by byl jakkoliv nekvalitní. Při správném zacházení se může přiblížit i světovému a technicky preciznějšímu Ilfordu.
pozn. pro svůj klid v duši zmíním, že s levnými fomapany jsem měl zejména nedávno ve svitku problémy, doporučuji tedy zvážit, zda-li nestojí za to vybrat si film lepší kvality, třeba nějaký Ilford.
V kategorii o filmu by určitě neměla chybět zmínka o funkci citlivosti. Asi již víte, že ve fotografii existuje věc zvaná iso, určující hodnotu citlivosti čipu, popřípadě filmu. Na rozdíl od digitálu je však v případě filmu tato hodnota neměnná. Neboli si film s určitou citlivostí již nakupujete. Nečastějšími citlivostmi jsou iso 100, 200 a 400. Důležité je si uvědomit, v jakých podmínkách hodláte fotit. S filmem s citlivostí 100 v žádném případě nemůžete z ruky fotit v interiéru, zároveň s tzv. vysokorychlostním filmem (iso 400) byste neměli fotit za slunečného dne. S rostoucí citlivostí totiž roste velikost zrna, neboli šum. Vybírejte film s určitou citlivostí tedy pečlivě.
Expozimetr a jak s ním pracovat
Vybrali jste film, dali jej do foťáku, co teď? Budete potřebovat expozimetr, neboli zařízení na měření expozice, jelikož plně mechanický fotoaparát nebude mít nejspíše displej, natož vymoženosti, jako je histogram. Dříve se vyráběly expozimetry analogové, dnes se vyrábějí převážně elektronické. Když si však nějaký vyhledáte, velice rychle zjistíte, že může být i desetkrát dražší než samotný fotoaparát. Je zde tedy alternativa? Naštěstí ano, v podobě aplikace v mobilu.
Softwarů existuje spoustu, pro uživatele Applů jmenovitě doporučuji Lightme. Přestože se v detailech liší, princip je vždy stejný. V aplikaci (většinou) uvidíte záběr z vašeho mobilu, následně stačí mobil namířit na scénu, kterou chcete fotit a zmáčknout tlačítko measure – měřit (či jemu podobné). Následně vám aplikace načte několik hodnot. Vás však bude zajímat clonové číslo a expoziční čas. Při nastavení parametrů z expozimetru by měla být fotka dobře naexponována.
Pozn. Musíte vždy v aplikaci nastavit hodnotu isa stejnou k citlivosti vašeho filmu, jinak vám expozimetr může dávat chybné výsledky
Následně můžete měnit expoziční čas a clonu dle libosti tak, aby expozice zůstala stejná (např. z 1/125 sekundy a clony 8 na 1/500 a clonu 4, expozice zůstává stejná, jelikož v nepřímé úměrnosti zvyšujete jednu hodnotu, zatímco druhou snižujete).
pozn. Měření expozice je mnohem složitější a zahrnuje spoustu složitých principů a parametrů. Berte tedy na vědomí, že zde exponování popisuji velice zjednodušeně.
Chemikálie a příslušenství
Máte nafoceno a máte tři možnosti. Zaprvé, film si necháte vyvolat v nějakém dedikovaném fotoobchodě, což je jistá a stálá volba, ovšem taktéž drahá a plná nečekaných problémů. Zadruhé, máte úžasného talentovaného známého (jako jsem já), který vám za cenu chemikálií film vyvolá. Zatřetí, film si vyvoláte sami.
pozn. Následující části se budou vztahovat k vyvolávání černobílého filmu, nikoli barevného.
Prvně budete potřebovat vyvolávací příslušenství. Nádoba, ve které se film vyvolává, se nazývá vývojnice (neplést s vývojkou), uvnitř vývojnice by se měla nacházet cívka. Opět, druhů vývojnic existuje hodně, já osobně však doporučuji zainvestovat do dražšího kusu, jelikož výsledné problémy za levný úlovek na bazoši opravdu nestojí (viz moje slepování cívky lepící páskou ve tmě uprostřed vyvolávacího procesu). Jmenovitě pak doporučuji vývojnici Jobo 1520, ve které můžete najednou vyvolat dva kinofilmy nebo svitky. Ať už si vyberete jakoukoliv, dobře si zjistěte jak se s ní pracuje.
Co se týče dalšího příslušenství, to zde pouze jmenovitě vypíšu, jelikož věřím, že jej každý má doma. K čemu konkrétní věci jsou se dozvíte dále v textu. Budete ještě potřebovat: Nůžky, Odměrku, Teploměr, Kolíčky, Lavor, Misku, Jar, Stopky (mobil), Trychtýř a Láhve. Pro míchání chemikálií taktéž doporučuji pořídit si chemickou masku a gumové rukavice (já sice ani jedno nevlastním, ale podle toho pak také vypadají mé olezlé ruce.)
Dále vás bude zajímat vývojka, což je věc, která váš finální negativ ovlivní asi nejvíce. Je poměrně složité říci, kterou byste měli vyzkoušet, jelikož každá je dobrá pro něco jiného. Vlastnosti, na které musíte brát ohled jsou: ostrost, jemnost zrna, kontrast, trvanlivost, širokost užití, cena a tolerance proti výkyvům. Vývojek existuje nespočet, já osobně používám vývojky značky Foma, jelikož jsou složením ekvivalentní k zahraničním firmám, zato však výrazně levnější (a na rozdíl od filmů nejsou kvalitou odlišné od zahraničních konkurentů). Pokusím se vypsat pár vývojek na doporučení a jejich vlastnosti, na první film vám však postačí jakákoliv z nich.
Fomadon LQN – Nejlépe pracující v kombinaci s Fomapany, tekutý koncentrát, nízká trvanlivost
Fomadon R09 (Rodinal) – Funguje se všemi filmy, ostrost, výrazné zrno, levná, téměř nekonečná trvanlivost
Fomadon Excel – Skvělá tonalita, jemné zrno, skvělá pro push proces (z mé zkušenosti)
Jakou si vyberete je na vás, opět si po výběru doporučuji nastudovat vlastnosti a proces práce s vybranou vývojkou. (Některou vývojku po namíchání můžete použít vícekrát, jinou nikoliv atd.)
Dále budete potřebovat ustalovač, je prakticky jedno, jaký použijete. Já osobně nemám moc dobrou zkušenost s rychloustalovači a raději používám klasický, jmenovitě Fomafix P. Opět používám výrobek od fomy, jelikož je zkrátka nejlevnější a samotná značka ustalovače nemá na výsledek zase tak velký vliv.
Další chemikálie jsou spíše volitelné, avšak mohou výrazně zvýšit level vašeho procesu Můžete si například pořídit ještě tzv. smáčedlo, které zabraňuje tvoření map vody na filmu při sušení. S těmito chemikáliemi ale doporučuji experimentovat až po prvním vyvolávání..
Kde vyvolávat?
Chemii máte zakoupenou, teď je třeba se připravit na samotné vyvolávání. Jako první je třeba stanovit si, kde film budete vyvolávat. Důležité je, že film díky své citlivosti (většinou) na celé viditelné spektrum světla nesmí být právě světlu vystaven. Neboli film musíte namotávat do cívky v úplné tmě. Díky zejména filmové kultuře se rozšířil mýtus, že lze film namotat a vyvolat při červeném světle, což však, varuji, není pravda, alespoň ne tak úplně. Červené světlo se používá pouze při materiálech, které nejsou citlivé na červené světlo, neboli buďto ortochromatické filmy, nebo papíry při zvětšovacím procesu (dělání papírových fotografií z filmového materiálu.) Místo, kde nějakým způsobem zpracováváte film se nazývá temná komora. Tu si buďto můžete kompletně vybavit separátní místo, nebo v našem skromném případě postačí koupelna.
Koupelnu je třeba zatmavit tak, aby v ní byla kompletní tma, už jen z tohoto důvodu doporučuji film vyvolávat zejména v noci se zatmaveným oknem. Důležité je si uvědomit, že i minimum světla může mít na výsledný negativ vliv.
Příprava a míchání chemikálií
Chemikálie jste sice nakoupili, teď je však třeba je ještě řádně připravit. V případě tekutých koncentrátů je to jednoduché. Stačí namíchat vývojku v poměru s vodou při přepočtu na objem vývojnice.
Např.:
Vývojka Jobo 1520 má objem 485 ml, potřebuji namíchat vývojku Fomadon LQN v poměru 1+10 (1 díl vývojky + 10 dílů vody). Celkem tak 485 ml potřebuji rozdělit na jedenáct dílů (1+10=11), 485:11=cca 44 ml -> to znamená, že budu potřebovat 44 ml vývojky, 485-44=441 ml. Budu tedy potřebovat 44 ml vývojky a 441 ml vody.
V případě chemikálií ve formě prášku je třeba dle návodu sáčku smíchat s vodou v určitém pořadí a nechat na alespoň 24 hodin koncentrát odstát. Silně doporučuji při míchání obzvláště práškových chemikálií používat ochranné pomůcky. Chemikálie pak skladujte (i míchejte) v uzavíratelných ideálně PET lahvích, které budete skladovat na chladném potemnělém místě.
Před použitím chemikálií se ujistěte teploměrem, že mají teplotu přesně 20 stupňů celsia. Když tomu tak nebude, výsledky budou nestálé a chybné. Před použitím si taktéž do odměrky odlijte vývojku v objemu vývojnice.
Filmy a čas
Každá značka a varianta filmu je jiná, zejména v čase se pak liší jejich zpracovávání. Jedny filmy budete vyvolávat déle, druhé krátce. Obecně platí, že v málo zředěném koncentrátu vývojky nebo například za použití citlivějšího filmu bude čas delší a naopak. U ustalovače se čas nemění. Všechny časy jsou dohledatelné na internetu, osobně doporučuji stránku massive dev chart, kde najdete časy pro všechny filmy ve všech vývojkách.
Začínáme vyvolávat
Jako první bych rád upozornil, že proces bude popsán pro účely prvního vyvolávání začátečníka, nebude tedy detailně popisovat fyzikální proces a další pokročilejší technické parametry, tím se budu zabývat ve svém dalším článku s názvem “Co se děje při vyvolávání filmu?”
Máte přichystané chemikálie a temnou komoru, jdete na své první vyvolávání. Nejtěžší část je zasouvání filmu do cívky, což je proces, který musíte udělat v úplné tmě. Ještě před samotným vyvoláváním a rvaním filmu do cívky je třeba přichystat si nůžky, cívku a film tak, abyste je ve tmě po hmatu našli. Taktéž je stejným způsobem třeba připravit si vývojnici s víkem.
Zasouvání filmu do cívky
U svitkového filmu je třeba nůžkami přeříznout lepící pásku držící film (po dofocení svitku uvidíte přebývající bílou pásku, kterou olíznete a film zalepíte, aby se nerozmotal, jako u starší poštovní známky). Následně zhasnete a po tmě začnete papír odmotávat. Samotný film si doporučuji položit třeba na zem, jednou rukou odmotávat a druhou držet tak, aby odmotávaný papír procházel mezi vašimi prsty. To je důležité proto, že v jednu chvíli vedle papíru ucítíte konec filmu. Ten následně chytíte a zbytek filmu i s papírem můžete pustit tak, že se film s papírem odmotá. Nyní vezmete do ruky cívku. Následovat bude proces zasouvání filmu do cívky. Protože je poměrně náročný, doporučuji si jej vyzkoušet předem s prázdným filmem, či papírem o šířce 60 mm.
Proces vypadá následovně. Na cívce se nachází rýhy, kudy lze film zasunout do samotné cívky. Cívka je rozdělena na dvě části, kterými lze do určitých poloh otáčet, nejprve musíte části srovnat tak, aby se rýhy nacházely v paralelní pozici (vedle sebe). Následně rýhami prostrčíte kousek filmu. Cívku si chytíte oběma rukama z obou stran tak, abyste prsty přidržovali hrany filmu u vstupu do cívky. Vždy když pak jednou částí otočíte, kromě části cívky pohnete i s přidrženým filmem, ten necháte v posunuté pozici a část posunete do výchozí polohy. Tento proces opakujete, dokud film nemáte celý namotaný. Když už jste u konce, odstřihněte zbytek přilepeného papíru.
pozn. může se vám stát, že se vám film zasekne. Určitě jej na sílu do cívky nervěte. Zároveň film nevytahujte táhnutím, jelikož se film může poškodit. Nejjednodušší je film trochu povytáhnout procesem podobným zasouvání filmu, následně film zkuste zasunout znovu. Pokud to nejde, rozdělejte cívku a proces zasouvání opakujte.
Co se týče kinofilmu, tam je proces téměř stejný. Jediným rozdílem je, že film je namotán v kazetě, nikoliv v papíru. Pokud vám kus filmu, v ideální situaci, vyčnívá, stačí prostě ustřihnout začátek a následně odstřihnout namotaný film od cívky. Pokud se stane, že je film plně namotán v kazetě, pak máte několik možností. Můžete si sehnat otevírák na filmové kazety, který sám o sobě stojí několik stovek. Nebo můžete použít moji geniální metodu, neboli vzít nůžky, narvat je do mezery, kudy předtím vycházel film a rozervávat cívku nůžkama tak dlouho, dokud se neodhalí film. Pak už stačí pouze nahmatat konec a začít se zasouváním do cívky Na rozdíl od svitku, jak už bylo řečeno, není film z obou stran omotán v papíru, po namotání je tedy třeba odstřihnout film od samotné kazety filmu.
Obracení
pozn. Následující části se mohou lišit v závislosti na člověku, zkušenostech a vývojnici. Doporučuji si proto najít, jak se pracuje s právě vaším typem vývojnice. Zároveň upozorňuji, že v rámci zkrácení následujícího textu a jeho úpravě pro začátečníky nebudu detailně vysvětlovat technické aspekty jednotlivých činů.
Než budeme pokračovat, je třeba seznámit se s jednou věcí, a to je překlápění/otáčení vývojnice. V rámci zachování či úpravy parametrů výsledného negativu je třeba každou určitou periodu času hýbat s vývojnicí. Mou doporučovanou používanou vývojnicí Jobo neotáčím, nýbrž převracím. Jedná se o proces, kdy vývojnici vezmu, otočím vzhůru nohama a zase zpět za účelem dostání čerstvé vývojky k filmu. Běžně obracím prvních třicet vteřin působení vývojky a ustalovače a následně obracím vývojnici třikrát během deseti sekund co minutu. Tento proces se může lišit v závislosti na vývojnici, proto si dobře nastudujte proces kompatibilní s vaší vývojnicí.
Proč je třeba vůbec s vývojnicí hýbat? Logicky, vývojka a ustalovač se ve vývojnici nebudou po dobu vyvolávání či ustalování vyčerpávat stejně. Chemikálie, které jsou blíže u filmu budou s filmem reagovat více, než chemikálie dál od filmu. Pokaždé, co s vývojnicí otočíte, naženete čerstvou vývojku k filmu. Cílem je, aby vyšel z vyvolávání stabilní negativ s normálním kontrastem, tomu je i přizpůsobeno ono obracení vývojnice. Když s vývojnicí hýbat nebudete, obraz bude méně kontrastní, jelikož se k filmu nebude každou minutu dostávat čerstvá vývojka, zatímco když s vývojnicí budete obracet více, negativ bude kontrastnější.
pozn. obracení má ještě další efekty a přehnané obracení může vést k chybám na filmu, v podobě například různých rozdílů v expozici na jednom políčku filmu. Proto doporučuji minimálně ze začátku používat doporučené obracení.
Bonusový tip: vždy místo pouhého položení vývojnice zpět na místo po obracení vývojnicí mírně třískněte. To zabrání bublinkám usadit se na filmu a tvořit tak nevyvolaná kolečka na negativu.
Vyvolávání samotné
Když máte film v cívce, po tmě jej vložíte do vývojnice a zakryjete přichystaným víkem. Pokud jste důvěřivější než já, můžete zapnout velké světlo. Pokud jste o něco paranoidnější, jako já, stačí pouze malý zdroj světla, či otevřít dveře a pustit světlo z vedlejší místnosti. Vývojnice by měla být proti únikům světla imunní, avšak některé starší kusy již mohou zaostávat.
Následně si přichystáte mobilní telefon s časovačem nastaveným na vyhledaný čas vyvolání filmu v dané vývojce. Vezmete přichystaný koncentrát vývojky a nalijete jej do vývojnice, hned poté zapnete časovač.
V případě Jobo vývojnic otáčíte prvních třicet vteřin a následně každou minutu až do konce času.
Během vyvolávání film nabírá parametry jako jsou: kontrast, citlivost, velikost zrna atd., proto je třeba být u této části obzvláště precizní.
Po skončení doby vývojku v závislosti na jejích parametrech buďto vylijete do umyvadla, či slijete opět do láhve za pomocí trychtýře.
pozn. pokud žijete na místě bez čističky odpadních vod, použité vývojky slijte a skladujte v lahvích a následně je zavezte do sběrného chemického odpadu. Ustalovač do umyvadla nevylévejte nikdy, jelikož obsahuje jedovaté stříbro!
Stop bath
Stop bath (česky přerušovač) slouží k vymytí zbytků vývojky z filmu a příslušenství. Ustalovač nebude fungovat, bude-li se ve vývojnici nacházet byť jen trochu vývojky. Myslete taktéž na to, že musíte vývojku slít a stop bath použít co nejrychleji, jelikož do kontaktu se stop bathem se i po vylití tekutiny film stále vyvolává.
Existují dedikované chemikálie pro stop bath, většina, včetně mě, však používá pouze vodu. Tu nalijete ideálně přímo z kohoutku do vývojnice, po naplnění vodu vylijete a proces ještě jednou zopakujete. Pokud jste paranoidní jako já, můžete ještě vývojnici přikrýt víkem a párkrát ji vždy převrátit.
Pozn. Myslete i na ostatní příslušenství, jako trychtýř či nálevku, kterou měříte chemikálie. Vše musí být důkladně několikrát umyté.
Ustalování
Vývojnici opět položíte na stabilní místo (v mém případě na pračku), přichystáte si ustalovač a opakujete proces jako u vývojky. Prvních třicet vteřin obracíte a následně každou minutu. Při standardním ustalovači proces trvá okolo deseti minut (záleží na výrobci), při tzv. rychloustalovačích do pěti minut. Již tak v polovině se opravdu nemusíte bát rozsvítit i to velké světlo, pokud jste tak dosud neučinili. Ustalovač po procesu slijete do láhve.
Co pak?
Je třeba zopakovat princip stop bathu, aneb opět vývojnici s filmem minimálně dvakrát vymýt. Mezitím si připravte lavor s vlažnou vodou (posloužit může i vana). V tento moment se už film nemusíte bát vytáhnout, a poprvé se na něj podívat. Pouze buďte opatrní, ať film neposkvrníte svými otisky, či nepoškrábete.
Po chvíli rozdýchání toho nárazu dopaminu po prvním spatření svých negativů film vezmete, ve vodě ho ve tvaru kruhu rozložíte a konce secvaknete kolíkem. Následně jej ve vodě necháte minimálně hodinu. Kratší dobou riskujete rychlejší blednutí negativů v průběhu let uchování.
Ve volné hodině si připravíte takzvané smáčedlo. Jedná se o chemikálii, která zabraňuje tvoření tzv. map na filmu. Můžete si pořídit dedikovanou chemikálii (např. Foma Fotonal), ale postačí trocha klasického jaru na nádobí. Blíže nespecifikované množství rozmícháte v míse s vodou. Po uplynutí hodiny film chytíte za konce a “protáhnete” jej smáčedlem.
V neposlední řadě je třeba film nechat alespoň několik hodin sušit. Já používám jakožto místo sušení vrchní část sprchového koutu, kde kolíčkem na prádlo připnu jeden konec filmu a na druhý konec přidělám kolíček taky, aby se film nekroutil a voda krásně stekla dolů.
Digitalizace negativů
pozn. následující text o digitalizaci bude opět zjednodušen a zkrácen pro větší čitelnost pro začátečníky, nebude tedy obsahovat technické detaily a parametry. Taktéž se bude vztahovat na černobílý film, jelikož digitalizace barevného negativu je složitější.
Co však dělat s vyvolanými negativy? Jelikož je tento článek psán zejména pro úplné začátečníky, nepředpokládám, že by průměrný čtenář chtěl své negativy rovnou zpracovat zvětšovacím procesem (udělat z negativů rovnou fotky na papíru). V dnešní době je však běžná digitalizace, neboli proces, kdy je negativ vyfocen/naskenován a následně v postprodukci, či skenovací aplikaci převeden na pozitiv.
Za normálních okolností bych toto v životě neřekl, ale v případě prvního vyvolávání pro vás může být výhodnější film si nechat naskenovat v nějakém foto obchodě. Sken bude pravděpodobně kvalitnější, než v případě digitalizace mobilem či improvizovanou zrcadlovkou. Vrhnout se do toho na vlastní pěst je ovšem také možnost.
Jako první věc, co většinou udělám i já, je digitalizace skrze mobilní telefon. Za negativ umístíte nějaký svítící obdélník, ideálně například displej s nejvyšším jasem (neboli velký rozptýlený světelný zdroj), následně negativ přiložíte před něj/na něj a mobilem negativ vyfotíte. V softwaru následně můžete negativ převést na pozitiv. Což lze nejjednodušeji udělat převrácením křivky (posunutí bílého a černého bodu na vertikálně opačnou stranu). Tento proces však slouží spíše pro náhled, než pro plnohodnotnou digitalizaci, kvůli kvalitě focení mobilního telefonu.
Dnes je stále modernější technikou také digitalizace skrze zrcadlovku, která probíhá stejně jako v případě té s mobilem, až na to, že místo mobilu použijete zrcadlovku, ideálně s makro objektivem.
Klasickým a nejkvalitnějším způsobem je použít dedikovaný skener, který automaticky přichází i se skenovacím softwarem, který kromě základních nastavení kvality obsahuje taktéž automatický konvertor negativů na pozitivní fotky. Jako již u mnohé předešle zmíněné techniky u skenerů platí, že každý je jiný a pracuje trochu jinak, je tedy třeba si svůj vybraný nastudovat tak, aby výsledky byly co nejlepší.
pozn. Při manipulaci s vyvolanými negativy vždy používejte gumové rukavice a před skenováním film vždy oprašte balónkem a ideálně projeďte optickým hadříkem. V budoucnu plánuji také detailnější článek o digitalizaci filmu.
Skladování negativů.
Při nebo po digitalizaci negativy nastříháte na proužky, u kinofilmu po šesti fotkách, u svitku po třech nebo čtyřech. Není dobrý nápad negativy nechávat pouze jen tak někde ležet v sáčku, proto doporučuji investovat pár korun do složek určených na uchovávání negativů. Doporučuji si je také dobře pojmenovat a roztřídit, abyste se k nim případně mohli zpětně vrátit a znovu je naskenovat, či zvětšit.
Závěr
Analogová fotografie je nádherná věc, ale zároveň se svým způsobem se může rychle zvrhnout ve tvrdou závislost v podobě zaplnění svého mrazáku filmy, či utracení všech svých peněz na plně mechanických fotoaparátech. Je však třeba myslet na jednu věc. Fotografie na film z vás inherentně neudělá lepšího fotografa a ani fotky nebudou lepší jen proto, že jsou foceny na film. Filmový materiál je pouze médium, jako každé jiné, a přestože je na něm cosi kouzelného, co klinicky přesný digitál nikdy nebude schopen nahradit, je to v základu jen způsob, jak vyjádřit emoce, zachytit estetiku, vzpomínky či příběh. To už je však na fotografovi, ne na médiu.
Přesto budu rád, když si fotku na film minimálně vyzkoušíte, jelikož má dle mě potenciál naučit vás spoustu věcí více, než právě digitál. Taktéž budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu a třeba i návrh, jakou ze zmiňovaných věcí bych měl detailněji rozebrat v dalším článku.
Přeji všem dobré světlo!
Zdroje
Knihy: Vyvolávám a zvětšuji sám, Čiernobiela a farebná fotografia
Online:
temnakomora.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vyvol%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_filmu
A moje vědomosti 😀