“je vše ok ?” ne, není.
kámoška se mi chce zabít,
druhou už asi nikdy neuvidím,
třetí se spikla proti mně
a ta čtvrtá? o té ani nemluvě.
ač já jen stala
ona se mi smála,
mé oči zahrnul pláč.
“nikdo tě nemá a neměl rád
ale jeden člověk jo…
SESTRA.
někdy jsme se pohádaly
ale kdo říká, že jsme se přestaly mít rády.
vždy byla při mém boku.
kryla mi záda i v tu nejtěžší dobu
kdy jsem se bála chodit domů.
ani učitelka mě nepodporovala
říkala, že jsem blbá,
že to s těmi známkami nikam nedotáhnu a měla pravdu.
nebo ne?
kde mám vzít jistotu, že mě to někam dostane?
jinam než do hrobu
hledajíc záhubu
ve známkách osudu
respektive v Bakalářích a těch falešných tvářích lidí kolem mě
tak už ty masky sundejte nebo mě zabijte.
