“Žáci při vyučování nepoužívají vlastní elektronická zařízení (mobilní telefon, notebook, tablet atd.), pokud k tomu nedostanou výslovný pokyn vyučujícího. Elektronická zařízení mají žáci uschována v tašce. Vyučující je oprávněn každé porušení tohoto pravidla zaznamenat do třídní knihy jako pětiminutovou absenci v hodině.” Školní řád Creative Hill College.
Na začátku každého školního roku podepisujeme dokument, čímž potvrzujeme, že jsme přečetli školní řád, málokdo si jej však skutečně přečte. Já si jej narozdíl od drtivé většiny opravdu přečetl a vždy se trochu pozastavuji nad částí popisující zákaz používání elektronických zařízení v hodinách. Přemítám pak nad různými situacemi týkajících se tohoto tématu a nad vůbec příčinou samotného zákazu. To je poměrně zajímavé, jelikož ani školní řád, ani učitelé většinou nemluví o důvodu samotného zákazu. Všichni nějak tak předpokládají, že mobily a jiná chytrá zařízení jsou prostě špatná a nemají v hodině co dělat. Co je tedy důvodem zákazu a proč s ním nesouhlasím? Proč bych řekl, že dokonce svou funkci neplní a stává se tedy neefektivním?
Před hlavní částí úvahy bych rád zmínil několik důležitých věcí. Berte prosím na vědomí, že úvaha vyplývá zejména z mého pozorování, není opřena o žádnou studii, či vědecký výzkum. Popisuje taktéž zážitek, fungování, argumenty a protiargumenty zákazu mobilních telefonů na střední škole. Přestože jsem přesvědčen o tom, že drtivá většina mého textu by se dala vztáhnout ke stejné problematice i na jiných úrovních vzdělávání, moje poznatky z úrovní jiných nepocházejí.
Důvod k zákazu bych rozdělil na dvě separátní myšlenky. Jednu, kde popisuju, jaký je nejspíše oficiální důvod zákazu používání chytrých zařízení v hodinách a druhou, kde popisuju svou domnělou myšlenku o tom, jaký je reálný důvod tohoto zákazu. Kdybyste se již náhodou dostali k debatě o důvodu prohibice, nejspíše se jedinec ji obhajující jako první začne odkazovat na pozornost. Když žák kouká do mobilu, nevěnuje pozornost probírané látce a prakticky nic si z ní neodnáší, což je jednak špatně pro samotného žáka, tak pro samotné výsledky v rámci školy. Dále se většinou nepozornost zejména co se mobilů týče bere jako neúcta k učiteli. Na první pohled to zní docela logicky. Žák je rozptýlen mobilním telefonem, nedává pozor, sebereme mu tedy mobilní telefon a tím daný problém eliminujeme. S tímto důvodem mám hned několik problémů.
Abychom můj první problém pochopili, musíme se zaměřit na to, jak tato nepozornost vzniká. Většina obhájců zákazu ji totiž popisuje jakožto důsledek závislosti na chytrém zařízení, což v extrémních případech sice může být důvodem, myslím si ale, že samotná závislost je naprosto minoritním důvodem nepozornosti. Co je dle mě častou příčinou? Je to žákův nezájem o dění v hodině. Ať už jej téma nezajímá, je pro něj pojato neatraktivním způsobem, či mu nevyhovuje přístup učitele, zkrátka by se dalo ve zkratce říci, že jej hodina nezajímá. Důsledkem tohoto začne přemýšlet nad tím, jak by radši využil svůj čas. Někteří si začnou kreslit, jiní číst, povídat, psát, rozmýšlet, nebo možnost která je asi nejvíce populární, vytáhnou mobilní telefon. Když se podíváte na možnosti, které vám toto zařízení nabízí, není na tom nic překvapivého. Chcete se s někým bavit, ale nechcete rušit ostatní? Začnete si s někým psát. Chcete už prostě vypnout? Začnete projíždět sociální sítě, nebo hrát hry. Žák zkrátka vyhodnotí, že má v tu dobu z používání mobilu větší užitek, než z dané hodiny.
Všimli jste si něčeho zajímavého? Lidé kteří jsou na mobilu nejsou jediná zmiňovaná skupina nepozorných lidí. Jsou zde třeba lidé, kteří si kreslí nebo čtou knížky, proč však nejsou za svou nepozornost penalizováni? Proč se ve školním řádu nepíše o neomluvené absenci za rozmýšlení, čtení, psaní či kreslení? Teď se dostáváme k tomu neoficiálnímu důvodu zákazu. Lidé, kteří totiž tato pravidla vytvářejí, jsou ze starší generace, která chová jakousi až nenávist k mobilním telefonům. Pro ně je zcela subjektivně bez téměř jakýchkoliv konstruktivních důvodů horší, když někdo nedává pozor kvůli mobilním telefonům, než když si třeba čte, přestože výsledné informace, které si z hodiny odnese jsou úplně stejné, jako člověk, který je na mobilu. Jinými slovy ten princip nepozornosti se neliší, liší se pouze subjektivní pohled na prostředek, kterým se k nepozornosti žáci dostávají. Zákaz dle mě tedy nevychází z důvodu nepozornosti, nýbrž z negativního zcela subjektivního pohledu na mobilní telefony samotné, který by v tomto případě neměl být nijak relevantní. (Jen si představte, že by pod záminkou zákazu podvádění při testu učitel zakázal psaní si taháku na malý kus papíru, ale nezakázal by psaní si taháku na ruku, jelikož by mu ve skutečnosti subjektivně vadila skutečnost, že někdo využívá papír.)
Důležité je však nedívat se pouze po tom, jestli je relevantní či nikoliv důvod zákazu, ale také na dopad zákazu, který totiž vesměs není pozitivní. Začněme u inherentních důsledků. Prvním důsledkem bude, že se lidé svůj nezájem v hodině budou snažit naplnit jinak. Kdyby si pouze místo mobilu tiše četli, neviděl bych v tom problém, avšak to není případ většiny. Většina se totiž začne bavit a obecně chovat způsobem, který ruší výuku a dokonce na sebe strhává pozornost lidí, jež by se jinak věnovali hodině. To je asi první věc, které si člověk všimne. Když jsou mobily povolené, lidí, kteří o danou hodinu nejeví zájem jen tiše sedí na mobilu a přestože nedávají pozor, nevyrušují ostatní. Naopak při prohibici se obecně třída stane mnohem více chaotickou rušivou jak pro učitele, tak žáky, které by látka normálně zajímala. Obhájci zákazu obecně používají pozornost jako jeden z hlavních argumentů, v tom případě však nevidím důvod, proč bránit pozornosti lidí, kteří pozor dávat chtějí tím, že nutíte dávat pozor lidi, kteří se své pozornosti dobrovolně vzdali.
Dalším dopadem je, že lidé, kteří potřebují řešit věci pro ně důležitější, než daná hodina (problémy v rodině, logistické problémy atd.) budou za použití mobilního telefonu i v krajní situaci penalizování. Například já jsem jedno ráno řešil, že na mém bytě netekla voda. Čekal jsem na zprávu od majitele bytu, co pár minut jsem se tedy podíval na mobilní telefon. V hodině jsem dával pozor většinu času a všechnu požadovanou práci jsem měl hotovou mezi prvními. Stejně jsem byl penalizován ve formě neomluvené absence, i přes vysvětlení řešené situace. A to popisuji pouze lehkou verzi tohoto problému. Co když někdo bude řešit úmrtí v rodině, zdravotní potíže, či jiné vážné problémy? Opravdu chtějí obhájci zákazu svým jednáním stavět nepřetržité vyplňování i/y v pracovním listu nad například řešení psychických problémů?
Posledním vážným dopadem dle mě je věc, na které se asi neshodnu s tolika lidmi, jako v předchozích bodech, avšak je pro mě neméně, ba možná i více, zásadní. Tato část se zaměřuje zejména na odebrání mobilu učitelem. Dle mě je toto jednání je za mě obrovským zásahem do svobody žáka. Právo vlastnit nějakou věc je pro mě hrozně důležité a drtivá většina populace taktéž odsuzuje narušení tohoto práva a označuje jej jakožto krádež. Některým kantorům však přijde dobrý nápad činit například tak, že kromě absence použití mobilního telefonu penalizují ještě jeho dočasným odebráním a co je ještě horší, někteří učitelé na začátku hodiny mobily systematicky vybírají, ukládají do boxů k sobě na stůl a vrací je až na konci hodiny. Takové počínání je dle mě nejhorší, jelikož normalizuje odcizování majetku autoritou a tím dle mě celkově snižuje svobodu ve společnosti. Jestli máte pocit, že přeháním, představte si, že bych si já, jako žák, dal kartonovou krabici na lavici, vzal na začátku hodiny učiteli mobilní telefon a uložil jej do krabice bez jeho souhlasu. Učitel by se nejspíše okamžité rozzlobil a začal argumentovat případným řešením důležitých věcí, což je celkem pokrytecké, jelikož stejné právo zákazem odebírá žákům. Zkrátka si myslím, že zákaz snižuje svobodu ve společnosti a učí žáky, že když si mezi sebou rovní něco bez dovolení odcizují, je to špatná a nelegitimní krádež (např. žák žákovi), když to udělá autorita (v podobě učitele) je to správné a legitimní.
A proč si myslím, že se jedná zejména o generační problém? Mluvím zejména o své osobní zkušenosti zákazu ze střední školy a stojí za zmínku, že máme docela hodně mladých učitelů, kteří ještě třeba sami navštěvují vysokou školu. Přesto, že jsou do určité míry nuceni respektovat školní řád, chápou situaci žáků. Často tedy mobilní telefony v hodině neřeší a někteří i na začátku školního roku otevřeně řekli, že budou alespoň do určité míry chytrá zařízení tolerovat, jelikož chápou, že někdy člověk potřebuje řešit důležité věci. Takovou věc naopak od učitelů starších uslyšíte zřídka.
Problematika mobilních telefonů a jejich zákazu na školách je složitá a má úvaha rozhodně nepokrývá všechny. Jedná se pouze o mé myšlenky ohledně tématu vycházející z mých zkušeností. Tento text nemá ani tak za cíl cokoliv dokázat, to si myslím, že opravdu není v jeho silách. Pouze doufám, že otevře debatu o tomto tématu. Možná by se lidé měli zamyslet nad tím, proč v některých hodinách studenti pozornost ztrácejí a v jiných ne, než hned vinu shazovat na chytrá zařízení, to už je však téma na jinou úvahu.