Jednou za čas si pustím stream jednoho Slováka, zapnu si PS, kde většinou hraju Farming Simulator, a u toho nasávám informace do blogu, který má být o tom, jak dnešní lidi poslouchají rady od lidí, kteří jsou „alfa“. Možná to bude více blogů, na více témat, nebo jen jeden dlouhý. To ještě uvidím. Hlavně proto, že s něčím s ním souhlasím a s hodně věcmi ne.
Dnes ale vytáhl téma o tom, že kamarádství mezi chlapama je jen o tom, že se jeden druhému ozve ve chvíli, kdy něco potřebuje. Jindy ne. Co by dva chlapi měli řešit? Nic!
Aspoň podle něho. Já si říkal, že tady mi něco nesedí. Proč by se jako kurva dva chlapi, co se znají jak vlastní boty, spolu nemohli bavit pravidelně jen proto, že spolu chtějí pokecat?
No, napsal jsem: „Dano. S těma kamarádama nesouhlasím. Já s nejlepším kamarádem pár dní v týdnu trávím v práci třeba osm hodin, a když ne, tak si zavoláme nebo se u něj stavím na kafe. A řešíme všechno možný, i když blbosti.“
Na to jsem se dozvěděl, že si máme spolu udělat nehty a podobný kecy. To si fakt dva kamarádi nemůžou pokecat jen tak? Je to hned zženštilé? Vážně, když chlap ze sebe potřebuje něco dostat a řekne to druhému, je hned „beta“? A to tohle dělení nesnáším.
Když si vezmu dva nejlepší kamarády, které jsem v životě měl. Jednoho jsem poznal už v pubertě, nějak jsme k sobě našli cestu, i když on byl metalista a já hip-hoper. Lidem narozeným před nultými roky nemusím vysvětlovat ten rozdíl mezi náma. Roky jsme se bavili, nakonec spolu bydleli, sdíleli spolu ty nejhlubší stavy. Jak jsem později zjistil, i hlubší, než sdílel s klukem, kterého bral jako svého bráchu. Zážitky jen s ním by vydaly možná na dvě knihy. Ať byly dobré, nebo špatné, stále jsme stáli při sobě.
Když jsem se přestěhoval do Olomouce, už jsme spolu nemohli tolik chodit pít. Možná to nebyl jen Olomouc, ale i to, že měl dítě a ženu, se kterou se nakonec rozvedl. Já byl s tou „pravou“, se kterou jsem se nakonec rozešel. Každý jinde, ale stejně jsme spolu volali přes video, chlastali a rozebírali život. I když jsme se neviděli pár měsíců, stejně jsme začali kecat, jako kdybychom se viděli den předtím.
Teď už tu není. To je ale jiná bolest a jiný příběh.
Toho druhého jsem poznal v podstatě náhodou. Popsal bych, jak jsme se poznali poprvé, ale na to budu muset ještě rok počkat, aby vše bylo promlčené. Zažili jsme toho fakt hodně. Nakonec přišla chvíle, kdy on mi chtěl poradit, moje ego bylo větší než důstojnost a skončilo to tak, že jsme se snad tři roky nebavili. Přesto jsem od začátku cítil, že tohle není jen další člověk, kterého jsem poznal omylem.
Uplynulo pár let, znovu jsme se potkali. Asi to pár dní trvalo, ale nakonec jsme i po těch letech navázali tam, kde jsme skončili. Nebylo to jen tak. Hodně věcí se ve správnou chvíli potkalo dohromady. Mezitím, co mi ta „pravá“ říkala, že bych se mu měl znovu ozvat, protože o něm mluvím až moc často, tak mu zase říkal náš společný kamarád, že by přijel se mnou. Jeden den mi řekl, že bychom mohli jet k němu. Já odpověděl, že můžeme, po všech těch diskuzích s „ní“, a najednou jsme tam stáli.
Budu upřímný. Nebýt toho sehrání času, tak se asi stále nebavíme. Zároveň mi ale trvalo přiznat, že jsem to tenkrát posral hlavně já, spolknout ego a zahodit minulost. Teď vím, že něco posrat je moje hlavní doména a není moc lidí, kteří by to pochopili. A hlavně pochopili mě. Teď se ale bavíme, jako kdyby se nikdy nic nestalo, a na tu dobu narazíme akorát ve chvílích, kdy si říkáme historky a občas nám dojde, že je to z doby, kdy jsme se nebavili.
Co tím chci ale říct? Podle pohledu těch „alfa“ dementů jsem buzna. To jen kvůli tomu, že vídám své kamarády. Teda jednoho jsem vídal a volal si s ním, druhého vídám a volám si s ním. Kdybych měl být „pravý chlap“, „alfa“ se vším všudy, všechno v sobě držet a tvářit se, že se nic neděje, asi bych se dávno zbláznil.
Jasně, teď se ze všeho můžu vypsat díky tomu, že nemám potřebu cokoliv skrývat. Ve chvíli, kdy jsem se ještě nevrátil ke psaní, tak oni dva byli ti, co mě drželi nad vodou.
Proto mě sere ten pohled, že bavit se jen tak je zženštilé a ozvat se máš, jen když něco potřebuješ. Nasrat. To, že nemáš někoho, koho bereš jako svoji rodinu, je jen důkaz toho, že radši budeš debilní alfa, než aby sis přiznal, že jsi jen obyčejný člověk.