Nejsem oheň
jak se zdá v tvých očích
jsem popel
doutnající v opuštěných nocích
než zcela shořel
přišla mi neznámá
dala mi jiskru
tak pro ni žár dál plápolá
Nehořím pro sebe
hřeju cizí srdce
dým stoupá v nebe
pálí mě vlastní kůže
prohlížím si zkrvavené ruce
mám vůbec zapotřebí
hynout v kruté touze?
Spálil jsem se tisíckrát
pálím se zas a stále to bolí
pálím okolo sebe rostoucí stvoly
a přece tě mám pořád rád
spálený na uhel
jen abych uviděl
radost v tvých očích
