Sedíc na lavici
nadávám si v tupý palici.
Jsem neschopná,
řidičák furt nemám,
na busy furt spoléhám.
Nechci přispívat do konzumního režimu!
povídám si.
Dvacet minut zpoždění –
jak už prostý, sprostě běžný.
Cigaretka na zastávce,
čekání jde chce-nechce hladce.
Co asi děláš,
když já tu jen tak stojím,
minuty míjím,
nechávám se celá zbít nostalgií.