Zrozen do světa,
kde se křídové tváře usmívají
kde se paní smrt musí smát,
jak se politika rozpouští
a my tu hru musíme hrát.
Všechno smrdí jak zkažená ryba
a my jsme zrozeni do toho.
Máme dost všeho.
Žít zdravě je tak drahý,
že je levnější umřít.
Rozbitá láhev
nám připomíná rozbité srdce.
Tak pijeme whiskey se střepy,
které nám ublíží méně
než projevit city.
Kráčíme do míst,
kde chceme být hrdiny,
jenže všude kolem jsou masy lidí.
Zrozeni do opuštěného žití
čekáme na umíraní.
Jako bychom měli na výběr.
Vykastrovaní,
zhýralí,
vděční za všechno tohle.
Jakoby bůh mlčel,
nedal nám naději
a jen se smál tomu,
jak se snažíme přežít.
Tak prsty hledají další láhev,
další prášek.
Takový jsme,
zvykli jsme si na šeď.
Každá žena připomíná chyby,
jako kdybychom si je
nepamatovali sami.
Tak hnijící tělo
čeká, až začne hnít z venku.
Zatím hnije zevnitř
a čeká,
že se stejně nemůže vzepřít.
Čekáme nejkrásnější ticho,
které nemůžeme slyšet.
Zrozeni k tomu,
abychom čekali
na další kapitolu.
Mysleli jsme, že umíme milovat.
Naučilo nás to necítit bolest.
Můžeme jen doufat,
že láska sama řekne,
co chce.