V dnešní době většina z nás jede v tom stejném cyklu. Od momentu, kdy vstaneme, máme v ruce telefon. Jdeme jíst, máme v ruce telefon. Jdeme ven, bereme s sebou telefon. Jdeme spát, máme v ruce telefon. A to je teprve začátek. Všechny momenty, které jsme si dříve jen užívali, si dnes užíváme tak napůl – s telefonem.
Pokud sledujeme film nebo seriál a nemáme v ruce telefon, můžeme si povšimnout, že se některé informace stále opakují a děj se neustále vysvětluje. Pořád dokola. Scénáře se přepisují tak, aby filmy a seriály mohli sledovat i ti, kteří nevydrží u televize bez telefonu v ruce. Second Screen Syndrome.
Co si pamatuješ ze včerejška? Ze svého dne i z toho, co vlastně konzumuješ? Ztrácíš myšlenky v průběhu téhož dne. Ztrácíš kreativitu. Ztrácíš… sám sebe. Ale to si neuvědomíš, dokud si nevzpomeneš, kým už nejsi.
Možná můžeš zkusit jen existovat. Nudit se. Odložit telefon a zapisovat si své nápady. Můžeš ležet venku v trávě a číst si knížku. Sedět v kavárně a zapisovat si své myšlenky. Nebo můžeš jen existovat. Tady a teď.
Velkou inspirací tohoto článku je přednáška z Konference Free Spirit „Tady a teď“ od Emmy Babákové. Emma je někdo, kdo mi vlastně znovu připomněl, že jsem.
Člověk existuje, aby tvořil. Svoji osobnost, rodinu, umění. Nemůže jen konzumovat. Pokud by jen konzumoval, tak praskne. A bude všude, jen ne v celku. Proto musí tvořit.
Není důležité být perfektní, protože to nikdo není. A to je to, co je lidskost. Mít unikátní otisk prstu, osobnost, způsob exprese. Možná se najdeš díky umění. Možná právě, když vyrazíš ven, najdeš svoji oblíbenou kapelu, nový kousek oblečení v sekáči nebo obraz, který ti promluví do duše, aniž by na sobě měl slova. Možná se jen musíš dívat za to, co vidíš.
Underground. Kultura umělců, kteří nemají statisíce posluchačů na Spotify. Kultura umělců, kteří nevydělávají miliony díky svým obrazům. Kultura, o které možná nevíš. Může jít o lokální slam poetry komunitu, kapelu, nebo můžeš narazit na začínající autory, ale všichni mají společné jedno – chtějí dělat to, co je baví. A přestože kultura žije, ne všichni umělci si mohou dovolit zveřejnit knihu, album, mít ty nejlepší barvy nebo vlastní ateliér.
Kultura je svoboda. Nabízí možnost autenticity a možnost světu popsat to, co je v nás. A dnes je právě ten čas, kdy bychom se měli vrátit „domů“. Odpoutat se od scrollování a vyrazit do přírody, do města. Vzít štětec, tužku nebo jen sluchátka a být.
„Less scrolling. More living.“
Chtěla bych, aby lidé byli více offline a více tvořili, ale také aby podporovali umělce ve svém okolí, protože ne vždy je jednoduché dělat to, co nás baví. A právě v dnešní době, kdy kultura není samozřejmostí a svoboda slova je stále někde omezována, chci, abychom byli lidé a dokázali, že to ještě jde. Nepodporujte jen mainstream umělce a AI příběhy na TikToku, ale odložte telefon a dívejte se dál. Dívejte se za to, co vidíte. A pak uvidíme.