několik problémů se šířilo mojí hlavou,
zatímco jsem se procházela noční Prahou,
se sluchátky na uších a hlavou v oblacích
přemýšlím nad tím, kdy bude líp.
sto problémů se honilo mojí hlavou,
když jsem svištěla rychlostí krajinou snovou,
měla být zasněžená, pokud byla zima,
jenže mě obklopovalo pouze roztáté klima,
řítila jsem se rychlostí blesku strání dolů,
s rodiči a bráchou v patách ba nikdy spolu,
dřela jsem lyžemi o rozbředlé kořeny,
a myslela na všelijaké pohromy,
jak mojí matce vadí moje nová práce,
a já tak musím hledat novou zase..
tisíce problémů se vířilo mojí hlavou,
jak jsem se hnala strání strohou,
předjela jsem všechny vskutku naštvaně,
až jsem málem skončila na špatné straně,
zpomalila jsem v poslední zatáčce,
jež vedla ke známé horské chatce...
milion problémů překřikovalo moji hlavu,
já unaveně jen šla do domu,
když se sami dveře otevřeli,
a moje jediné přání andělé vyslyšeli,
z chaty vyšli tři známí lidé,
a já v prosíku zvedla své oči,
abych zjistila, zda se svět stále točí,
kdo odtud vyjde? jen tak jsem si pomyslela,
s němotou jsem však spatřila,
že jsou to ti, na které jsem tak často myslela....
pár problémů se objevilo v mojí hlavě,
pozná mě vůbec- aspoň trochu mlhavě?
opatrně ke všem přicházím,
a tajně na zelenou kartu sázím,
proč proboha vypadá o tolik let starší?
ale jen co se naše oči setkají,
pochopím, že dávné ledy ihned roztají,
vrhám se mu se vším do náruče,
on mě jen chytá do vzduchu zručně,
a dává mi pusu na čelo,
jak sakra moc mi tohle chybělo.....
nula problémů se rozlilo v mé hlavě-
teda až na jeden,
že tohle není realita,
ale pouze sen…
