Mávnutí rukou jako motýlích křídel
rozplétá z deky složený titěrný čtverec
v lože složené ve střed vzkvetlého palouku
kde najde klidu příděl
svého vlastního žití herec
aby zde skryl se před světem jemu známým
a tomu pravému čistému světu se otevřel
Ve květech všech barev všech duh
poletuje, sosá med a něžně bzučí
každý světu známý druh
brouků, žížal, ještěrek
i po osmi milion pavoučích očí
ty jediné jej pozorují
kterak v dece ulehl
s pohledem na hejna tažných ptáků
protínajíc mapu mraků
v dalekém nebi drobných
jako mravenci v rohu deky
na kaluži sladké limonády
v níž utonuli nevědomky
jako dodnes jeho duše
topila se v sladkých lžích
než usnula na čerstvém vzduchu
souzníc s matkou přírodou
nevnímajíc v rohu
nebohou rozlitou sodu
Probouzí ze spaní
pohlazení šesti nožek
mouchy stojíc na dlani
V tichu krásy okamžiku
zapomíná denní dobu
neznaje času
dekou nechá býti deku
chce se ztratit ve světě
tak toulá se planinou
s touhou najít jedinou
jedinou myšlenku kloudnou
kde najít smysl
než síly dojdou
před soumrakem všech dní
které zbývaj do konce
o němž občas než jde spát sní
Než jej probere další moucha
životní touha
po volnosti
jakou mají koně bez jezdců
jež potkává na cestě planinou
zatímco on
žije jen život beze snů
