Láska je rakovina s hezkým úsměvem.
Rozleze se ti po těle,
a ty si myslíš, že je to dotyk anděla.
Do hajzlu s andělama.
Je to jenom bolest, co ti roztrhne žíly.
Říkáš si, že už nikdy.
Už to jednou bylo tady,
už tě jednou vyždímaly jak mokrej hadr
a hodily tě na zem.
Ale když se objeví další oči,
další vůně, další tělo,
jdeš tam jak idiot, co si kupuje oprátku.
Láska je droga,
A všichni jsme závislí bez práva na detox.
Každej polibek je dávka,
každej dotek nás drží.
A pak přijde absťák,
a ty zůstaneš sedět sám,
rozbitej, prázdnej, nasranej.
Bolí to vždycky.
To je jediný pravidlo, který platí.
A my lozíme zpátky do tý jámy,
protože bolest je aspoň něco.
Prázdno je horší.
Prázdno tě nedostane rychle,
Jen tě pomalu dusí, dokud nezapomeneš,
proč dýcháš.
Dobře, lásko.
Pojď si pro mě znova.
Roztrhej mě, vysaj, rozbij.
Stejně ti nemám co dát
a sobě co zakázat.
