Ahojte přátelé! Dnes vás tu zdravím se zvláštní prosbou – zrovna se spustil na platformě Pointa předprodej mé prvotiny Hlas pro opuštěné duše, sbírky poezie a minipovídek mapující několik let bojů s psychickými nemocemi. Kdyby to někoho zaujalo, budu ráda za sdílení, příspěvek, či milé slovo.
A teď už si pojďte naplno užit tuhle ochutnávečku, kterou jsem pro vás z knihy připravila. 🙂
VČELÍ ÚL V HLAVĚ
Začíná den, a už mi hučí v hlavě —
jak úl, co nikdo nikdy nezavřel.
Každá myšlenka se rozletí,
a já běžím za nimi, sotva se nadechnu.
Nevím, co dřív,
tak nedělám nic — jen sedím v křesle a koukám do rohu.
Ráda bych dělala věci správně,
jenže hodiny světa se točí jinak než já.
V hlavě mi hučí tisíce včel,
každá má jiný směr, jiný plán.
Žádná nechce mlčet,
žádná neumí čekat.
V hlavě mi hučí roj plný včel,
každá z nich zuřivě mění směr.
Mysl je pole bez pluhu,
kde myšlenky bodají do kruhu.
Zpíjí mě chaos, hltá mě den,
než dojdu ke dveřím, ztratím svůj sen.
Tělo jde vpřed, ale mysl jde zpátky
a v každém kroku bijí mě řádky.
Každá myšlenka je kluzká,
nedá se chytit, a přesto mě sráží k zemi.
Když se snažím číst, začnu počítat
písmena v řádcích nebo šmouhy v okně.
A všechno mi uniká,
kromě viny, kterou stále cítím.
Občas se směju ve chvíli,
kdy ostatní mlčí.
Ne protože chci, ale protože tělo
nemůže unést chaos, co v sobě drží.
A v noci? Tělo je unavené,
ale mysl běží dál. A dál. A dál. A dál…
Závidím lidem, co mohou odpočívat.
Nechápou, že klid není prázdno,
ale bolest — jako bys byl zamčený
v místnosti s ozvěnou,
kde každý nádech odráží tisíc verzí
toho, co jsi měl být. Ale nejsi.