Varování: všechno v eseji je extrémně zkrácené, jelikož jsem to musel napsat asi za hodinu a docela jsem nestíhal 😀
Úvod a definice
Slovo spravedlnost asi každý dobře zná. Je často využíváno jak v běžné konverzaci, tak pak zejména v různých politických debatách a kampaních. Každý má na to, co je spravedlivý jiný pohled. Problém totiž nastává již u definice slova samotného.
Když se někoho zeptat, co to ta spravedlnost je, jeho odpověď se bude nejspíše odvíjet od toho, jak si představuje ideální společnost, na kterou většina lidí spravedlnost navazuje. Často se tak baví o tzv. sociální spravedlnosti, což je pojem týkající se postavení člověka ve společnosti. Tam se pak lidé baví zejména o rovnosti, utilitě a poměru výkonů a zásluh.
To, na čem se většina ze stran prvoplánově shodne, je, že spravedlnost by ve společnosti měla být jedna a měla by být nestranná a pro všechny platit stejně. Jak však můžeme určit jednotnou spravedlnost, když se nedokážeme dohodnout ani na jejím významu a cílu?
Já se v otázce spravedlnosti přikláním k filozofii F. A. von Hayeka, který tvrdí, že idea spravedlivé, či nespravedlivé společnosti je filozofický omyl. Nejlepším řešením je podle něj tržní rozdělování prostředků, které je výsledkem vzájemné součinnosti jedinců a nedochází k němu z vůle nějakého jednotlivého aktéra.
Právní vs jiná spravedlnost
Jak již bylo řečeno, když se ve společnosti mluví o spravedlnosti, zmiňují se témata rovnosti a utility. Přestože se ani s jedním plně neztotožňuji, používám právě rovnost při debatě o (negativních) právech ve společnosti, neboli říkám, že by si všichni lidé měli být právně rovni bez ohledu na jejich sociální poměry, rasu, náboženství, pohlaví a tak dále. Myslím si to z toho důvodu, že když se ve společnosti budou nacházet agenti s odlišnými právy, bude vždy pro agenty s více omezujícími právy život ve společnosti nespravedlný.
Většina lidí se s tímto narativem shodne, avšak zastávám pohled, že tento poměrně jednoduchý, leč zásadní princip je i v naší společnosti dokonce institucionalizovaně porušován ve formě státu. Různí státní příslušníci (v policii, v armádě, v politice,…) jsou pak těmi agenty s více právy, což automaticky znevýhodňuje agenty s méně právy například při různých právních sporech.
Právo je však jediný sektor, kde bych chtěl princip rovnosti uplatňovat a to hlavně bez principu centrální autority. Koneckonců, i Hayek odmítal koncept centrálně řízené spravedlnosti a tvrdil, že by věc měla být ponechána jednotlivcům a výsledku tržního procesu.
Lidé často protiargumentují, že v přirozeném stavu (dále jen PS) bez centrálně vymáhané spravedlnosti vznikají nerovnosti, které jsou nespravedlivé, jelikož sice ne právně a přímo, ale sociálně a nepřímo negativně znevýhodňují některé skupiny lidí. Dle mě je tento argument celkem špatný, jelikož se lidi zastávající tento názor většinou zaměřují na pouze úzkou skupinu sociálních nerovností. Jejich výběr znevýhodňovaných skupin je pak nekonzistentní a mnohdy pouze emočně daný.
Například tvrdí, že bychom měli přerozdělovat peníze ve formě sociálních dávek lidem ze slabších sociálních poměrů, jelikož chudoba znevýhodňuje jejich postavení ve společnosti. Pak tedy však nechápu, v čem je principiální rozdíl mezi lidmi ze slabších poměrů a lidmi znevýhodněných třeba vzhledem a inteligencí. Zkuste si představit, že by stát odsekával lidem považovaných za hezké kusy obličeje a pak by je ve formě plastické operace přidělával na obličej lidem, kteří se narodili pro společnost nehezcí? Vždyť takových znevýhodnění je celá řada a kdyby lidé obhajující tyto koncepty chtěli být konzistentní, měli by do své argumentace zahrnout i tyto další aspekty. Dle mě se však nejedná o problém spravedlnosti, nýbrž o rozmanitost světa.
Kritika
Jelikož můj libertariánrotiský pohled vychází zejména z Hayeka, není divu, že se k němu začala tvořit kritika. Prvním protiargumentem je, že koncept poukazuje primárně na svobodu jednotlivce a nezajímá se tolik o konečný stav společnosti. Já osobně bych však tolik neodděloval svobodu od výsledného stavu, jelikož jde dle mě svoboda s prospěchem společnosti ruku v ruce a z dlouhodobého hlediska je podle mě i tento libertariánský pohled zároveň vlastně utilitaristický.
Dále kritici zpochybňují hlavně funkci volného trhu a jeho důsledků. Tvrdí, že by někteří členové společnosti byli vyloučení a jsou ochotni omezit svobodu na úkor narovnání této nerovnosti. Dle mého názoru je však toto řešení nejen zásahem do svobody jedincem, ale i dlouhodobě neefektivním jevem.
Co je spravedlivé?
Co je tedy spravedlivé? Záleží, z kterého konce to vezmeme. Z právního hlediska je dle mě spravedlivé to, aby všichni měli rovná a svobodná práva. Co se týče sociální spravedlnosti, ta je dle mě subjektivní (což se vyvrací s její původní definicí, která obsahuje nestrannost a objektivitu). Je už dle mě na člověku, jestli se rozhodne třeba člověku v tísni poslat peníze, neměl by do toho však být nikým nucen. Obecně pak považuji za spravedlivou úctu k vlastnickým (negativním) právům.
Zdroje
https://theses.cz/id/guknw2/47628309
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_spravedlnost
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/specialy/ne-urza-k-tematu-spravedlnost-a-stav-justice-29746
Prezentace a podkladové materiály Pdf UHK