UPOZORNĚNÍ: v básni je téma sebevraždy,beznaděje a sebepožkozování
Je tak jednoduché zemřít,
počkej, ale než mi začneš říkat, jak je lehčí žít.
Vím, že si myslíš, jak mě to přejde,
já teda nevím, jestli na tom vlastně vůbec sejde.
Rudá barva krve
mi připomíná to moře —
moře za mřížovým oknem,
za kterým jsem začala být už skoro před rokem.
Vidím ty ruce svírající zbraň a hlavně sebe,
už chci zase vidět to krásné nebe.
Hlava, ruce, srdce —
zbraň cukající v ruce.
Potoky slz, bohužel ale ne krve,
klouzající po mé ruce.
Nechci už tuhle celu,
chci jenom nůž směřující k mému tělu.
Už chci pryč
a mrdám vám na nějakej klíč.
Chci skočit do propasti,
i když si tím spálím všechny mosty.
🫂