Ta jiskra, barvy líbezné,
oči jsou zázrak co dech vezme.
Hnědé, zelené i modré,
všechny barvy jsou stejně dobré.
Když hledím do nich ztrácím cestu,
podléhám náročnému testu.
Bloudím v nich láskou omámena,
na světě není hezčí žena.
Jakmile jsem opět při smyslech,
ztrácím se v dalších úmyslech.
Místo očí na rty čumím,
svým pocitům nerozumím.
Rty rudé jako růže květ,
jsou pro mne celý můj svět.
Ony jsou moje potěšení,
důležitější věc není.
Po polibku jejich toužím,
místo toho se jen soužím.
Pak spatřím její kůži,
i po tom mé srdce baží.
Kůže jak krajina rozkvetlá,
zrakem jsem něžně přelétla.
Zdobená drobnými pihami,
zdobená jak nebe hvězdami.
Její holá ramena,
lechtá kadeř červená.
Jemný, krásný její vlas,
co teprve její pas.
Boky a stehna tvoří křivky,
krásná figura této dívky.
Oči lítají tam a sem,
V sedmém nebi nejspíš jsem.
Přiblížila jsem se víc,
rty lechtaly její líc.
Začala se červenat,
co má tohle znamenat.
Na tváři její úsměv náhlý,
polibky se dále táhly.
Pohyby ostré jako nůž,
smazala jsem její rúž.
Naše rty tančily zběsile,
mé srdce cítilo se mile.
Pouze s ní mám chuť žít,
milovat, smát se a být.