Zhasnul jsem.
Zhasnul, protože jsem bloudil,
nikdo mi nesvítil na cestu,
protože nebylo kam jít.
Město mě sfouklo jak svíčku
a nechalo spadnout s popelem do trávy.
Zhasnul jsem.
A tma mě neobejmula,
jen se rozlila jako inkoust
do všech prasklin ve zdech,
do stop, co jsem nestihl zanechat,
do rukou, které nic nesvírají.
Mám v kapse kus minulosti,
který už nekrvácí,
a čas, co ztratil smysl,
protože jsem zapomněl, co je to spěchat.
Věřil jsem, že když se podívám do zrcadla,
uvidím toho, koho jsem měl najít,
ale zrcadlo se jen rozesmálo.
Rozsvítil jsem.
Světlo svítí.
Teď dlužím.
Dlužím měsícům, které jsem ztratil,
a hodinám, co jsem nechal běžet
jako voda, co si neuvědomuje břehy.
Dlužím si smích, který jsem si nedopřál,
Dlužím si nové zrcadlo.