Úvod
Již před více než rokem jsem začal fotit na analog. Dnes už prakticky nevezmu digitál do ruky. Vzhledem k ceně a dostupnosti fotím převážně na černobílý film. Během své cesty jsem po desítkách negativů přišel na zajímavou věc, která, leč vychází spíše z černobílé fotografie, se bez pochyb vztahuje i na fotografii barevnou.
Často se mi stává, že za mnou někdo přijde s tím, že mu mám ohodnotit fotky. Často je ale překvapený, až zklamaný, že kritiku nesměřuju k barvám, editu a nápadu, nýbrž k následujícím třem veličinám. Zkrátka drtivá většina potřebuje brát v potaz tyto tři věci: subjekt, kompozici a světlo. Ve chvíli, kdy fotograf nepřemýšlí nad kteroukoliv z těchto veličin, výsledné fotografie nebudou nikdy ideální. Tyto prvky fotograf používá jako nástroj k interpretaci – realizaci jeho previzualizace (představy o tom, jak by fotka měla vypadat a proč), či zachycení esteticky líbivé fotografie (fotograf nemusí využívat pravidla pouze účelně, či vědomě, např. ve street photography). Jak k předání myšlenky, realizaci previzualizace, tak focení líbivé fotografie, nemohou většinou fungovat bez těchto třech veličin.
Subjekt
Subjektem je myšleno to, co se snaží fotograf zachytit. Může to být člověk, strom, hora, skála, scenérie krajiny, avšak i abstraktnější náměty. Ve chvíli, kdy fotograf nepřemýšlí nad subjektem, fotografie bude působit prázdně, postrádá smysl. Může být světelně zajímavá, dokonce může obsahovat některé z kompozičních principů, ale k čemu jsou linie, když k ničemu nevedou? Při focení je vždy dobré se sám sebe zeptat, co fotím a proč? Tyto otázky byste si měli dle mě dokonce pokládat jako první, když jdete něco fotit, jelikož subjekt pokládám za nejdůležitější z těchto třech prvků. Ze zkušenosti mohu říct, že od doby, co se více zamýšlím nad subjekty, se má fotografie výrazně zlepšila. Nefotografuji už totiž jen nějakou scénu, či prostě “věci”. Fotografuji něco, za nějakým účelem.
Příklad špatné fotografie, (kromě shodou náhod obou dalších prvků)chybí subjekt)
Kompozice
Jakmile máte vybraný váš subjekt, vaše další otázka by měla být, jak jej zachytit? Kompozice totiž není pouze pravidlem pro jakousi estetickou líbivost, či předání emocí a myšlenek, jak si jej mnoho lidí představuje. Jedná se o uspořádání prvků na scéně v hierarchii. Neboli vyzdviženy by měly být důležité prvky, zatím co ty méně důležité by měly sloužit jako jakási podřadná podpora subjektu. Například máme subjekt – člověka stojícího na cestě, jelikož je člověk důležitější než cesta, použijeme cestu jako linii vedoucí k člověku. Důsledkem toho pohled diváka nebude zaměřen na cestu, ale na to, k čemu vede (toto je pouze na příkladu popsaný princip, způsobů jak uspořádat prvky ve scéně je samozřejmě mnohem více). Nebude-li fotograf přemýšlet nad kompozicí, zanikne důležitost subjektu a prvky ve scéně budou působit neuspořádaně.
Příklad špatné fotografie (zamýšlený subjekt byl určitě kůň, ve scéně se však nachází příliš mnoho neuspořádaných prvků, na něž klademe pozornost)
Světlo
To, na co dle mě nejvíce i zkušenějších fotografů zapomíná, je světlo. Fotografové si tak nějak zvykli, že se o světlo nemusí zajímat, jelikož světlo je přece ta věc, která se venku nedá ovlivnit a pracuje se s ní převážně v ateliéru, kam se většina z nich nedostane. Snaží se pak nedostatek světelné dynamiky kompenzovat v postprodukci, což často dopadá tragicky. Jaká je tedy pravda? Kromě toho, že se kompozice a světlo svým účelem dost kryjí, světlo mimo kontrolované podmínky narozdíl od kompozice bývá na místě neupravitelné. S tím můžeme pracovat několikero způsoby. Prvně můžeme vždy počkat na místě, zda-li se světelná atmosféra nezmění, což často funguje například u krajiny. Taktéž můžeme zajímavé světelné scény rovnou hledat (například znám jeden podchod ve Zlíně, který se vyznačuje chronicky dobrým světlem při jasné obloze). V neposlední řadě se můžeme pokusit pohnout se subjektem, či posunout foťák. Nejvíce ideální je, když máme možnost hýbat se samostatným světelným zdrojem, například v ateliéru. Způsobů, jak pracovat se světlem je spoustu, přesto je světlo jedním z nejkritičtějších bodů, na němž dle mě selhává většina i pokročilých fotografů.
Příklad špatné fotografie (subjektem je vhodně vybraná osamocená žena, kompozičně fotka funguje skrze symetrii, avšak díky světlu postava splývá s okolím a fotografie působí nedynamicky)
Proč se na to vše zapomíná?
Opět, důvodů může být více. Prvním je, že v teorii se člověk sice tento trojúhelník může našprtat jak chce, avšak v praxi pak hledá například pouze zajímavé kompozice, či subjekty. To není nutně špatně, sám to tak dělávám, důležité je si ale tyto prvky spojit Vidím zajímavou kompozici. Co mohu využít jako subjekt? Funguje scéna světelně?
Další bod se odvíjí od toho, jak jsem na tento trojúhelník přišel sám. Většina z nás nahlíží na svět v barvách a to jak svým okem, tak i zrcadlovkou. Všimli jste si někdy takového zajímavého jevu? Když se podíváte na vaše fotografie, jednotlivé prvky můžete rozeznat zejména díky odlišným barvám. Nepotřebujete tedy výraznou kompozici, či světlo, jelikož se vám vše ve fotce krásně oddělí barvou. Když jsem s tímto přemýšlením začal fotit na černobílý film, narazil jsem hodně rychle na problém. Vše se slilo v šedou neidentifikovatelnou hmotu. Dobře, to možná trochu přeháním, pravdou ale zůstává, že v černobílé se od sebe prvky oddělují mnohem složitěji, jelikož postrádají barevnou rozdílnost.
Závěr
Způsobů, jak nahlížet na tři popsané prvky je zajisté hodně a dalo by se o nich dlouze hovořit. Já jsem se však pouze snažil přiblížit základní aspekty a problematiku tohoto trojúhelníku. Rád bych také podotkl, že subjekt, kompozice a světlo nejsou jedinými důležitými prvky ve fotografii, za mě však uvědomělost fotografa o těchto principech posouvá fotografii na úplně jinou úroveň.
Co je série Foto a analog?
Rozhodně se netajím tím, že jsem velkým fanouškem zejména fotografie na analog. Jelikož mě psaní článků na toto téma baví, nějak mě nezatěžuje a zároveň mě samotného ve fotografii posouvá, rozhodl jsem se vydávat takovou improvizovanou sérii článků na toto téma.